Je jedno, jestli jste na dovolené v Chorvatsku, Tunisku nebo třeba v Mexiku. Užíváte si volna a sluníčka, od toho prázdniny přece jsou. Mimochodem, sluneční svit pomáhá zvyšovat hladinu energie, a leckdo zastává názor, že se díky němu i hubne. Co je na tom pravdy?
I k nám do Česka již zavítala metoda nazvaná sungazing. V podstatě se jedná o zírání do slunce, které prý lidskému tělu poskytuje energii tak mocnou, že organismus díky ní nepotřebuje jídlo. Příznivci této metody přitom sledují slunce při jeho východu nebo západu, kdy je nejblíže zemi, a dívají se do něj vždy 10 sekund, pak na chvíli odvrátí zrak. Takto to opakují zhruba 44 minut. Lékaři před touto riskantní metodou varují, nicméně nikdo slunci jako takovému neodpáře, že je zdrojem života. Již naši předkové chápali vztah mezi ním a zdravím.
Letní pohoda s možnými následky
Od Aztéků až po Egypťany mnohé staré společnosti uctívaly Slunce jako něco mimořádného. Vědci pak později potvrdili, že sluneční svit zvyšuje produkci melatoninu a serotoninu, tedy posiluje vitalitu. Díky pobytu na slunci se prý člověk cítí zdravější a šťastnější.
Někteří lidé, defacto ti, kdo provozují přímo již zmiňovaný sungazing, uvádějí, že jim pobyt na slunci pomohl s úbytkem hmotnosti. „
Nevěřila jsem tomu, ale jelikož se tonoucí stébla chytá, strávila jsem loňské léto prakticky pod sluncem. Vždy jsem si ráno vstala na východ, a pokud jsem ho náhodou nestihla, sledovala jsem jeho západ,“ popisuje jistá žena na diskusním fóru s tím, že ji duchovní cesta přivedla právě k sungazingu.
Experiment, který se nemusí vyplatit
„Nikdy jsem nebyla štíhlá jako proutek, ale v těhotenství jsem výrazně přibrala, tak jsem chtěla zkusit, co je na spojení slunečního svitu a hubnutí pravdy,“ podotýká dáma, u které se prý touha po jídle výrazně snížila. „Přešla mě chuť na sladké a hlavně milované kakao, kila šla dolů. Neříkám, že mám ideální váhu, ale mínus osm kilo se prostě počítá,“ uvádí spokojená „zákaznice“ planety Slunce, jež přiznává, že se po zbytek dne snažila krotit i v rámci svého klasického jídelníčku. Vynechala pečivo, víc se hýbala. Když pomineme právě tohle, jak si její slova a zkušenost vysvětlit?
Jedna z historických teorií pro pozorování slunce se opírá o názor, že tělo a mysl může být živena sluncem, což snižuje touhu po jídle. Proto někteří lidé sungazing podporují coby zajímavou praxi, která se dotýká duchovních a psychologických sfér. Na druhou stranu, oči jsou podobně jako kůže náchylné k poškození slunečním zářením. Hrozí jim oční zákaly, zjizvení sítnice, zbytnění oční tkáně, degenerace žluté skvrny. Několik hodin expozice tedy může napáchat víc škody než užitku.
Sledujte nás na sociálních sítích:
