Dělá vám problém se soustředit? Zmáhá vás únava a rozčiluje věčně nervózní šéf i kolegové? To nezní jako něco, co by kdovíjak zvyšovalo produktivitu i vaše šance na povýšení. Jenže co s tím? Přestaňte pocit vyčerpání zahánět kávou a nervozitu zase výmluvným počítáním do deseti. Proč se nejdete po obědě aspoň na chvíli projít? To byste nevěřili, co to s vámi udělá…

Pohyb jako lék. Na všechno?

Závěry nedávné studie, které byly publikovány ve skandinávském časopise zaměřeném na lékařství, vědu a sport, sdělují, že půlhodinový polední „špacír“ má pozitivní vliv na tělo i mysl. Jak se na něco takového přišlo? Poněkud neobvyklý průzkum zahrnoval 60 dospělých jedinců, kteří z vědeckého hlediska spadali do kategorie „fyzicky neaktivní“. Čistě pro upřesnění – toto označení náleží člověku, který se jakémukoli pohybu věnuje maximálně dvě hodiny týdně. Všichni respondenti nejprve zaznamenali své pocity a nálady, jež v zaměstnání běžně mívají, poté je experti „nahnali“ na čerstvý vzduch.

Cíl procházky? Dobré rozpoložení

Zúčastnění v rámci desetitýdenní studie chodili každý druhý den 30 minut – vždy po konzumaci oběda. Intenzita i rychlost závisela čistě na nich. Někdo volil rychlejší tempo, zatímco jinému byl milejší klidný a vycházkový pochod. Těsně před ukončením pokusu opět došlo na dotazník, který byl totožný s tím předešlým. Týkal se totiž rozpoložení i úrovně energie během pracovního dne. Jaké byly odpovědi?

Kdo se hýbe, toho vůbec nic nerozhodí

I přes počáteční nevoli si aktivní chodci nemohli vynachválit, že mají zejména v odpoledních hodinách nižší hladinu stresu, větší energii a kreativitu. K všeobecnému překvapení jim nescházelo ani nezměrné nadšení a optimistická nálada! Z toho vědečtí výzkumníci usoudili, že polední procházka platí za efektivní doping, jenž blahodárně působí na duši i tělesnou schránku. A co víc – za nulové náklady!

Pokud vám to pořád ještě nestačí jako pádný důvod ke krátkému „provětrání“, chůze jako taková je podle lékařů skvělým prostředkem na snížení cholesterolu, krevního tlaku i rizika kardiovaskulárních chorob. A to přece vůbec nezní špatně…