Kapraď samec je vytrvalá, až 150 centimetrů vysoká rostlina. Vyskytuje se souběžně v Evropě, Asii i Severní Americe. Najdeme ji na okrajích jehličnatých i smíšených lesů. Také se hojně vyskytuje na kamenitých půdách a stinných stanovištích s dostatečnou vlhkostí. Vyhýbá se však silně zamokřeným oblastem.

Rizika pro neznalé

V lidovém léčitelství se bylina používala při onemocnění močových cest, k odčervení a vypuzování tasemnice, nemocech žlučníku či zánětu lymfatických žláz. Obklady z odvaru se přikládaly na pohmožděniny, čerstvá šťáva na rány. Dnes lze používat pouze malé čerstvé lístky, neboť vzrostlé rozvinuté listy jsou jedovaté, a tudíž se od vnitřního užívání upouští. Máte odvahu pustit se do šlechtění této méně známé bylinky? Pak se důkladně připravte na všechna úskalí!

Vlastní úroda

Kapraď lze pěstovat na okrajích zahrad, kolem vodních ploch, v tmavých a vlhkých koutech. Dále v květináčích jako nebo v různých skleněných nádobách, kde tvoří malé útulné minizahrádky. Ani tento způsob není nijak náročný. Rostlinky však vyžadují speciální substrát a vlhké prostředí se stálou teplotou. Pokud kapradiny nebudou mít dostatečnou „závlahu“, lehce ztratí svou krásu. Kapradinu zalévejte pouze malým množstvím vody, a to každý den, aby nedošlo k přemáčení. Výhodou této zelené rostlinky je, že přes noc vodu vypaří, ta se vysráží uvnitř lahve a následně steče zpět.

Vrtochy přírody nemají šanci

Kapradina, jako kouzelné býlí z pradávných dob, je opředena čarovnou mocí a tajemnými pověrami. Lidé věřili v její mocnou sílu. Kdo prý nosí její semínko u sebe, je chráněn před zlými duchy. Vysazená v zahradě chrání dům před úderem blesku, živelními pohromami a ani čertům se tam nelíbí. Podle magických zákonů je obdařena mocnými vibracemi k udržení zdraví a získání odvahy. Též je nazývána bylinou lásky a dobra. V Americe se vyskytuje červené kapradí, které dle indiánské pověsti vyroste tam, kde zemřely duše spojené nejsilnější a nekončící láskou.