Šalotka je zelenina, která z botanického hlediska patří do česnekového rodu. Odtud plyne i její pojmenování, neboť se často nazývá česnek askalonský. Někteří ji znají i pod pojmem množilka nebo ošlejch. Pochází z orientálních zemí, nejvíce pěstována byla v okolí izraelského města Aškelon. Právě odtud se ve 12. století díky křížovým výpravám dostala i na starý kontinent, a tedy i do evropské kuchyně. Svého času lidé šalotku považovali za posvátnou a kromě vaření ji používali i při náboženských obřadech. Jak ji využíváte vy?

Přísada, kterou si nelze splést

Šalotka má oproti klasické cibuli mnohem jemnější a sladší chuť, která dokonale zapadá do francouzské gastronomie. Konzumuje se pak nejen její cibulka, ale i nať, jež svým vzhledem připomíná pažitku. Výborná je k dochucení zvěřiny, grilovaného masa, ryb a mořských plodů. Lze ji přidávat i do polévek, pudinků, bílých omáček, do salátů, pomazánek a kořenících směsí. Je tedy krásně všestranná, což ovšem není jediné pozitivum.

Dávka zdraví v každé slupce

Jestli se šalotka může něčím pochlubit, pak je to vyšší množství bílkovin, vlákniny, vápníku, železa, hořčíku, fosforu, draslíku, zinku a mědi. Nouzi nemá ani o vitaminy B, C a A. Zvláštní zásluhy se připisují obsaženému alicinu. Ten působí antibakteriálně, přičemž má pověst silného přírodního antibiotika. Také reguluje hladinu cholesterolu, odstraňuje plak i sraženiny v cévách a normalizuje tlak. Tím vším nepochybně přispívá k omezené pravděpodobnosti kardiovaskulárních chorob. Šalotka jako taková pomáhá i při onemocnění průdušek, vyrovnává hladinu cukru v krvi a snižuje riziko rakoviny. Protože postrádá štiplavost běžné cibule, mohou si na ni ve velkém pochutnávat i jedinci s citlivým zažíváním, protože nezpůsobuje plynatost ani nevolnost.

Zdroje: tipsbulletin.com, healthline.com