Portugalci objevili skořici po dobytí Cejlonu a zbohatli na tom, přičemž od vládců ostrova vymáhali roční poplatek 125 000 kilogramů skořice. Na oplátku nabídli obyvatelům ochranu portugalské koruny. Později převzali moc Nizozemci a s ní i monopol na skořici. A bránili si ho všemi prostředky. Bylo například pod trestem smrti zakázáno vysadit si na vlastní zahradě keř skořice. Když Britové konečně dobyli Cejlon, Nizozemci přesunuli pěstování skořicovníků do Indonésie. Ostrovní stát brzy produkoval mnohem více skořice než Cejlon. Tak vznikly dvě odrůdy, které se dají koupit i dnes: skořice cejlonská a skořice Cassia.

Výrobní proces je u obou typů stejný. Větvičky mladých skořicovníků se odříznou, oloupou, z korkového pláště se odstraní proužky kůry a suší se. Pásy kůry se srolují a získají svůj typický tvar. Pravá cejlonská skořice se obvykle prodává v této tyčinkové formě, zatímco kasiová skořice se převážně mele a prodává jako prášek.

Jak zdravá je skořice?

Ať už cejlonská nebo Cassia skořice – má velmi výraznou charakteristickou chuť a velmi intenzivní, kořenitou a zároveň příjemně nasládlou vůni.

Oba druhy podle kvality obsahují 0,5 až 4 procenta esenciálních olejů skořicový a eugenový olej, které poskytují typickou chuť a vůni skořice a zároveň jí dodávají hřejivý a mírně uklidňující účinek. Právě silice ve skořici blahodárně působí na žaludek a střeva, dělají těžká jídla stravitelnější a pomáhají proti plynatosti a pocitům plnosti po velkých jídlech.

Zda skořice skutečně pomáhá proti cukrovce tím, že má pozitivní vliv na hladinu cukru v krvi, je diskutabilní. Mnohé naznačuje, že skořice může mít příznivý vliv na diabetes, odborníci však zdůrazňují, že skořice v žádném případě nemůže nahradit léky, a dokonce ji ani vyléčit.

Zdroj: atsmarter.de/lexikon/warenkunde/gewuerze/zimt