Čemeřice černá, kýchavka, černé koření, koření svatého ducha (Helleborus niger), které se lidově také říká zimní růže, je trochu rebel. V pozdním podzimu, když rostlinám opadá listí, květiny vadnou a tvoří semena, začne čemeřice vyhánět poupata. V době zimního slunovratu (pokud ovšem není až příliš chladno), kdy Slunce dosahuje nevyššího bodu a dny jsou nejkratší, nesměle vykvétá.

Anděl s ďáblem pohromadě

Svými narůžovělými nebo nazelenalými bílými květy a medovou vůní se snaží nalákat poslední hmyz. A když se žádný neobjeví, opyluje se sama. Podobně jako ocún nebo břečťan květe čemeřice do zimy a stejně jako tyto rostliny je jedovatá. (Pro vysvětlení, pokud rostlina roste proti přirozenému slunečnímu rytmu, obvykle působí silně toxicky.)

Konkrétně čemeřice se může pochlubit různými jedy, které způsobují nevolnosti, zvracení, závratě, bezvědomí, bolesti zažívací traktu, průjem nebo třeba mizící srdeční puls až po mrtvolnou strnulost a smrt. Ovšem právě tahle jedovatost a neuvěřitelná síla (zvlášť kořene) řadí čemeřici mezi velmi silné léčivky, když se člověk potřebuje vypotit, vyzvracet nebo vykýchat (usušený prášek z kořene se šňupe) do zdraví. Nejdůležitější je samozřejmě pohlídat si dávkování. Pak čemeřice slouží spolehlivě, jinak může vážně uškodit.

Zabíjí i posiluje

Navzdory špatné pověsti, kdy některé pokusy o léčbu končily smrtí, prý dokonce prodlužuje i život. Existuje údajně i případ, kdy se jistý Claus Holandt dožil 130 let! Neuvěřitelné… Chcete taky? A tušíte, kde čemeřici potkat?

Jejím domovem je jižní Evropa (východní Alpy, Apeniny, Dinaridy, Karpaty) a východní Asie, ale již dávno se zabydlela i ve střední a západní Evropě. U nás planě roste jen výjimečně, našinci ji spíš pojali jako zahradní rostlinu, která dělá parádu převážně ve skalkách. Pokud jste jejími pyšnými majiteli a chcete ji používat jako léčivku, musíte její sílu pevně sevřít v rukou, jinak naděláte víc škody než užitku.