První zmínky o adventní mši v italském městě Ravenna pocházejí z pátého století. Teprve v polovině šestého se tato tradice „ujala“ i v Římě. Latinské slovo „adventus“ vlastně znamená příchod (spasitele). I když západní církev nejprve slavila různý počet nedělí (nejčastěji šest), papež Řehoř Veliký ustanovil pouze čtyři adventní. Protože se jeho nařízení nebralo moc vážně, klasická a nám známá čtyřtýdenní příprava na Vánoce se dodržuje asi od 11. století.

Dieta, ticho a klid

Původně byl advent dobou půstu a rozjímání. Byly zakázány bujaré oslavy, tanec a zpěv. Nesmělo se jíst maso a produkty živočišného původu. Tedy s výjimkou ryb, z čehož vychází zvyk štědrovečerního kapra. Postní období ukončila první vycházející hvězda 24. prosince.

Svíčky a větvičky

Tradiční symbolem adventu je od 19. století adventní věnec. Dříve byl zavěšován na stuhách, dnes se častěji pokládá na stůl. Svíčky by na něm měly být tři fialové a jedna růžová. První neděli se zapaluje na památku proroků, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Druhá reprezentuje lásku, třetí (růžová) je symbolem radosti, že postní období se blíží ke konci a čtvrtá (andělská) je znakem míru a pokoje.

Svátek svaté Barbory

Řezání větviček a různých keřů, nejčastěji třešňových, připadá na 4. prosince. Když natrhaná „barborka“ rozkvetla o Vánocích, předpovídalo to blížící se svatbu děvčat. Kromě toho prý tento přírodní úkaz přinesl štěstí do celého domu.

Svatý Mikuláš

Věděli jste, že svatý Mikuláš byl biskup z antického města Myra, který byl proslulý svou štědrostí k chudým a potřebným? Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství. Jeho svátek připadá na 6. prosince a je spojen s rozdáváním dárků. Odtud se bere tradice Mikuláše, čerta a anděla, kteří v jeho předvečer vyrazí do ulic. Hodné děti se odmění, kdežto ty zlobivé se pokárají.

Jmelí

Dalším adventním symbolem je samozřejmě jmelí. V Česku se vyskytuje pouze jeden druh (jmelí bílé), ale celkově se rozlišuje až 100 druhů. Tato rostlinka podle tradice přináší domovům požehnání a štěstí. Podle Keltů dokonce i plodnost. Kdo se pod ním nechá políbit, ten má zaručenou lásku až do příštích Vánoc.

Vánočka

Těsně před Vánocemi se peklo tohle sváteční jídlo, na jehož výrobu byli povoláni ti nejvyhlášenější pekaři. Svým tvarem má připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, a proto je symbolem nového života a plodnosti. Do každé vánočky se zapekla jedna mince a ten, kdo ji našel, se prý celý příští rok radoval z pevného zdraví a bohatství.

Vánoční stromek

Počátkem 16. století bylo zdobení stromků pronásledováno a trestáno, protože mnozí ho odsuzovali jako pohanský zvyk. Naštěstí se nakonec začalo akceptovat a větve jehličnanů byly znamením věčného života. Původně se stromečky zavěšovaly špičkou ke stropu, později zase špičkou dolů. Stromky se krášlily pečivem, ořechy, perníky, slaměnými ozdobami a stuhami – zkrátka co dům dal.