Sůl nad zlato. Svatá pravda. Organismus ji potřebuje z několika důvodů. A pokud milujete brambory, měli byste si na její příjem dát zvláštní pozor. Proč?
Lékaři varují! Nadměrným přísunem soli se rozumí více jak pět gramů soli za den. Co když se dostanete nad limit?
Nejzávažnějším důsledkem nadměrného příjmu sodíku je vznik hypertenze neboli vysokého krevního tlaku. Jenže může být i hůř. Smrtelná dávka chloridu sodného se u člověka pohybuje mezi 150 až 280 gramy. Je právě tohle důvod, proč solení výrazně omezit, nebo ho dokonce ze svého jídelníčku zcela vyloučit? Pravda je někde uprostřed, a co víc, je platná asi už od roku 1900, kdy ji rakouská lékařka Jenny Springerová zapsala svého Domácího lékaře. Už tenkrát se jí nezdálo, jak lidé se solí nakládají…
Pro solné doly se vedly i války
„Sůl kuchyňská, tedy sloučenina chloru a sodíku, má neobyčejně důležitou úlohu v těle při výměně látek. Zároveň je jediná, kterou sami přidáváme do jídla - všechny ostatní sole přijímáme již v rostlinách, které jsou bohaté na sole draselné,“ píše se ve zmíněném starém spise s tím, že tělo potřebuje určité množství jak solí draselných, tak i solí sodných, z nichž první jmenované se převážně rozpouštějí ve svalech, ty druhé v tělesných šťávách.
„Smísením obou těchto solí dějí se některé chemické proměny, následkem kterých vylučuje se ledvinami značné množství kuchyňské soli a vzniká přechodné ochuzení těla o chlorid sodnatý, jež ovšem musí se nahraditi novým dovozem. Tím vysvětluje se také, že býložravci, požívající potravy bohaté draslem, mají značnou potřebu soli. Známé lízání soli, jež se v lesích dává zvěři, vyplývá z tohoto hladu po soli,“ popisuje lékařka a varuje před neosolenými bramborami.
Brambory jako trest?
„Jest také známo, že požívání brambor bez sole není delší dobu možné. V nich jest obsaženo draslo ve velkém množství, takže osoba, jež požívá brambory jako hlavní součást potravy, přijme za den asi 40 gramů draslíka. Proto musí jako protiváhu požíti stejné množství kuchyňské soli,“ doporučuje Jenny Spingerová a dodává, že při zvířecí potravě naproti tomu převládají sole sodnaté, jejichž roztoky prosakují celým zvířecím tělem. Při výhradně masité stravě tudíž potřeba soli odpadá, jak to vidíme u národů loveckých a rybářských. Takže sůl ano, ale nic se nemá přehánět.
Optimální míru mnozí ignorují
„Pokud tělu jest potřebna kuchyňská sůl k jeho trvání a k jeho chemickým pochodům, nelze proti ní nic namítat. Zcela jinak však jest tomu, když nepoužívá se soli jen jako potraviny, to jest v zcela nepatrných množstvích, nýbrž jako dráždidla v ohromných dávkách,“ vědělo se již před mnoha lety. Dáváte si na to pozor? Povídali, že mu hráli!
„Ve zdravotním ohledu sluší přílišné požívání soli naprosto zavrhnouti, poněvač jest to vážným nebezpečím pro důležité ústroje, ledviny. Průměrná spotřeba soli na osobu denně obnáší asi 25 gramů, množství, jež je desetkrát tak veliké, než má býti. Při výživě masem a chlebem bez přidání sole nevyloučí se více soli než nanejvýše 8 gramů. Při výživě s hojnými brambory a s příslušným přídavkem soli přes 100 gramů,“ zní doporučení praktické lékařky.
No, vezměte si ho k srdci, až budete při pečení cukroví do těsta přidávat sůl – pro zvýraznění jeho chuti samozřejmě…
Zdroj: www.who.int/data/gho/indicator-metadata-registry/imr-details/3082, názor autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
