„To máte ze stresu!“ Taky už vám tohle řekl lékař, za nímž jste si přišli postěžovat s tím, že vás bolí tohle a tamto? Nedivte se mu, napětí se podepisuje na většině jeho pacientů. A proč? Stres má co do činění s hormony!
Stres a deprese už dávno odborníci zařadili mezi takzvané civilizační choroby. Však taky spotřeba antidepresiv se za patnáct let v Česku téměř ztrojnásobila. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv antidepresiva užívá zhruba 60 až 70 procent pacientů, kteří jsou v péči psychiatrů. A v podstatě se jedná o začarovaný kruh.
Čeho je dost, toho je příliš
Tělo je na psychickou zátěž, provázenou fyzickou reakcí „útok-útěk“ uzpůsobeno, a proto jí příliš netrpí. Pokud se však fyziologická reakce na stres nemůže uskutečnit, negativní důsledky stresu v těle se hromadí. Tak vzniká chronický stres, který, jak se čím dál častěji potvrzuje, hraje při mnoha onemocněních velmi významnou roli. Důsledky chronického stresu na organismus popsal doktor Hans Selye, endokrinolog a ředitel Institutu pro experimentální medicíny při chirurgii při Montrealské univerzitě.
Za co všechno mohou „nerváky“?
Ten zjistil, že chronický stres způsobuje poruchy v hormonálních hladinách. Protože hormony jsou zásadní při řízení tělesných funkcí, tyto poruchy mohou vést ke zvýšení krevního tlaku (hypertenzi), případně poškodit ledviny.
Objevit se mohou i trhliny ve stěnách tepen, bolesti krku, svalů, pálení žáhy, nadýmání, astma, žaludeční vředy, nespavost, časté močení, průjmy, poruchy s trávením, zvýšený srdeční rytmus, skřípání zubů, nabírání na váze (obezita) a tak dále, a tak dále. Stres má však i další efekt, kvůli kterému se plní čekárny lékařů. Již zmíněný Hans Selye potvrdil, že chronický stres potlačuje funkci imunitního systému, zodpovědného za rozeznávání a ničení rakovinných buněk a mikroorganismů.
Meditace, relaxace alias katalyzátory napětí
Každý by se proto měl naučit ovládat stres takovým způsobem, který omezí jeho psychický dopad, nebo sníží jeho účinek na organismus – a to radši dříve než později. Prevence je přece jenom základ.
Když roku 1975 Hans Selye zavedl rozdělení stresu na dvě části, tedy eustres (pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům) a distres (nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění), apeloval, že stres může způsobit i smrt. Ostatně, tato teorie se před několika lety začala objevovat ve spojení se smrtí komunistického vůdce Vladimíra Iljiče Lenina, který podle amerických a ruských vědců nezemřel na syfilis, ale právě na stres.
Sledujte nás na sociálních sítích:
