Mám ve svém okolí několik abstinujících alkoholiků a díky jejich pevné vůli a snad i strachu z pádu na dno, se jim to daří - někomu zatím pár let, jednomu dokonce několik desetiletí. Ale mám i další "nepijany", které většinou vyléčil alkoholik v rodině - je dost hrozné dívat se střízlivýma očima na opilce...

Bohužel, alkoholismu je u nás tolerován a pití samotné považováno za normální. Osobně nepiju už 14 let a můj druhý manžel taky ne. Ten první pil a mně to vadilo čím dál víc.

Přestal jsem pít někdy zhruba okolo 23. roku věku. Tzn. že si dávám opravdu jen přípitky tak 2-3 x do roka a to spíš proto, abych právě neurazil. Nikoho nesoudím a pokud někdo soudí mě, nijak moc mě to netrápí. Pokud to někomu dělá dobře, ať pije. Mně osobně bylo vždy jen zle, žádné pozitivum jsem v tom nikdy nenašel.

A taky ještě dodám, že mě dost motivoval skoro rok s alkoholikem v jedné domácnosti. Žádná agrese nebo zlo to nebylo. Za to zoufalství ano. Chtěl přestat, nemohl. Prostě ho to ovládlo. Člověk pak začne nenávidět sám sebe za svou slabost.

Tak na tomhle je zarážející už je to, že je normální pít a ne nepít, to je teda hnus...

Češi jsou jediným národem na zemi, kde tě považují za nemocného, když nepiješ..

Poslední pivo 1988.

nepiji a jsem šťastná ,není nad to mít čistou hlavu a ráno nemít krutou kocovinu-chce to jen maličkost nepít alkohol.

České vyjadřování postrádá určitou akurátnost. Diskutujete, zda pít či nepít, a souběžně jede kampaň, přesvědčující, že má člověk vypít dva a půl litru denně. Chudák sudeťák se v tom nevyzná.

Titulek jak nadpis nějaké zábavné scénky. Proč děláte vědu z něčeho co není ? Ať nepijí, každého věc, lepší než otravný opilec.

Problém s abstinentem (který dříve pil) mezi konzumenty je v tom, že nefunguje na "stejné vlně" a většinou se změní i jeho nazírání celého světa. Stane se pro ostatní povýšenecký a nepřístupný jednoduché zábavě, která se stoupající hladinou alkoholu v krvi obvykle přijde.

Nepiju už přes padesát let, málokomu to připadá divné, zřejmě mám štěstí na tolerantní kamarády.