Fluorid je jednou z nejatraktivnějších látek známých člověku, která se používá zvlášť v rámci preventivní zubní péče. Třeba taková Americká dentální asociace věří, že je užívání fluoridu v pořádku a schvaluje jeho použití i v balených vodách, kojenecké výživě, a dokonce i vitaminových doplňcích. Je to ale dobře?

Obsahuje fluorid. „Hurá“, nebo „jéžiš“?

Sloučeniny fluoridů jsou stále účelně přidávány do vody v mnoha oblastech (v procesu známém jako fluoridace) a používají se u zubních past coby prevence zubního kazu. Dojem z účinnosti fluoridu však kazí fakt, že nikdy nebylo prokázáno, jakým způsobem a jestli vůbec pomáhá při ochraně zubů a ústní dutiny.

Každoročně si běžní spotřebitelé stěžují, že se fluorid nachází i tam, kde by to nečekali, třeba v obyčejné vodě z kohoutku, a jsou si vědomí toho, že otrava fluorem vážně poškozuje tělo a může být smrtelná. (Tato chemická látka vytváří toxický stav, který může způsobit řadu škodlivých účinků.)

Pozor na předávkování – zvlášť u dětí

Nadbytek fluoru, k němuž někdy dochází právě kvůli nadměrnému obohacení vody, se přitom projevuje nevolností, zvracením, bolestmi břicha, průjmem, zástavou srdce, křečemi a dokonce i komatem. Také může dojít k výrazné hypokalcemii. Dlouhodobý vysoký příjem (10 až 20 let) zároveň vede k poruše mineralizace kostí a potlačení imunitního systému.

Proto byla fluorizace vody zakázána v několika zemích, mezi které patří Čína, Rakousko, Belgie, Finsko, Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Nizozemsko, Maďarsko či Japonsko. (Podle vyjádření Státního zdravotního ústavu voda v Česku není fluorizovaná od roku 1993, tedy až na pár výjimek, kde je zvýšený obsah fluoridu daný geochemismem podloží.)

Ohlédnutí za přírodními zdroji

V každém případě je jasné, že přídavky fluoridu k normální stravě jsou velmi diskutabilní. Co se týče doporučovaného denního příjmu, tak se uvádí, že dospělé ženy by měly přijmout 3,2 mg fluoridu za den, děti 0,1–0,2 mg/den a muži 3,8 mg/den. Ideálně by se však mělo jednat o přírodní zdroje, ke kterým patří mořští živočichové, kakao, ořechy, obiloviny či černý čaj.

Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4851520/