Brukvi zelné se běžně říká zelí, přičemž mezi její kultivary patří květák, brokolice, kedluben, kadeřávek i růžičková kapusta. Brukev obsahuje vitaminy i minerály (kupříkladu vitaminy skupiny B, dále céčko, biotin, vitaminy K a P, z minerálů pak draslík, vápník, sodík, hořčík a železo), ale také cholin, který zpracovává cholesterol, zlepšuje paměť a zabraňuje vzniku Alzheimerovy choroby, což zní velmi nadějně a pozitivně.

Pak je tu taky vláknina podporující trávení a léčbu hemoroidů, jež zároveň chrání před civilizačními chorobami, jako jsou srdeční onemocnění nebo obezita. V tomto ohledu je brukev pochopitelně zdravá, nicméně riziko její konzumace nelze přehlížet. Je tu totiž jedna věc, o které byste i vy měli vědět.

Větší než malé množství

Podle institutu Linuse Paulinga z Oregonské státní univerzity tato zelenina obsahuje progoitrin, což je biochemikum z rodiny glukosinolátů, které může narušovat syntézu hormonu štítné žlázy. Po extrémně velkém množství brukve v syrovém stavu tak vede přímá cesta k hormonální bouři, kolísání hladiny cukru v krvi a narušení metabolického zdraví, zvlášť když tuhle potravinu dáváte na stůj stůl se železnou pravidelností.

Sluší se však uvést, že v rozumných dávkách nic takového nehrozí, štítná žláza zůstává nedotčená. Na druhou stranu je však třeba počítat i s tím, že velké množství nestravitelné vlákniny, kterou brukev obsahuje, není pro žaludek ideální.

Co dalšího se může pokazit?

Někteří citlivější jedinci na ni reagují zácpou, střevními potížemi, bolestí žaludku nebo nadýmáním. Řešením je pochopitelně brukev krátce povařit nebo podusit. Pokud k ní podáváte brambory, tak i ty je třeba tepelně upravit. Syrové obsahují škrob, který způsobuje nadýmání a střevní problémy. V pozoru však buďte hlavně u těch nazelenalých. V nich se tvoří solanin, životu nebezpečný toxin. A které další potraviny je nutné nechat „projít varem“? Kromě brukve a brambor do této skupiny patří lilek či třeba rebarbora.