Orlíček, jehož květy podle mnohých připomínají orlí zobák nebo dráp, je považován za posvátnou rostlinu již od nepaměti. I když má většinou svou původní, tedy fialovou podobu, v přírodě se občas setkáváme i s jeho růžovými či bílými kultivary. Jaké neduhy s ním léčili už naši předci a kde přesně se dá nalézt?

Poklad máme na dosah ruky 

Pro orlíček obecný je potřeba vyrazit do světlých lesů, ovšem svým něžným způsobem zdobí i paseky a louky. Každý bylinkový nadšenec by s ním měl zacházet velice opatrně, neboť patří na seznam ohrožených druhů. Aktuálně se sbírají květy, ovšem než se chopíte košíku, měli byste něco vědět. Udává se, že rostlina je jedovatá, zejména listy a semena. Nicméně někteří odborníci zastávají názor, že látky, jež způsobují toxicitu, jsou ničeny tepelnou úpravou i sušením. Pokud si s perorálním podáním nejste jistí, konzultujte situaci se svým ošetřujícím lékařem. V každém případě jde orlíček aplikovat zevně, a to třeba ve formě obkladů. V jakých situacích?

K hojení ran i na vysoké teploty

Jinak zvaný orlí dráp dezinfikuje otevřené rány, přičemž dokáže uspíšit jejich hojení. Z listů vyráběli lidé masti a pleťové vody už v dobách dávno minulých. Využívali je zejména na bolesti způsobené revmatismem, žloutenku, ledvinové kameny a vši. Orlíček se podle starých babských rad uplatní i při vysoké horečce a chronické rýmě – to se jeho nálev vmasíruje do spánků a oblasti čela. Příznivci lidové medicíny rovněž tvrdí, že má velice příznivý vliv na léčbu jaterních potíží, zvětšených lymfatických uzlin v krku, ekzémů, akné a bércových vředů. Sluší se také poznamenat, že rozdrcený prášek ze semen poslouží k usmrcení parazitů, jako jsou třeba klíšťata.

Zdroje: medicinalherbinfo.org, henriettes-herb.com, pfaf.org, wikipedia.org, naturalmedicinalherbs.net