Pěstujete si na zahradě libeček a se smutkem pozorujete, jak jeho listy ztrácejí barvu i vitalitu? Rozhodně to neznamená, že vám už nijak neposlouží. Právě naopak!

Přísada nejen na vaření

Zmínky o libečku lékařském bychom nalezli už v římské kuchařce pocházející ze 4. století, která je v současné době uložena ve Vatikánu. Tato bylinka pravděpodobně pochází z Persie, tedy dnešního území Afghánistánu a Íránu. Úměrně s tím, jak se šířil její věhlas, se rozšiřovala i do celého Středomoří a následně i světa. Jejím příznivcem byl i první římský středověký císař Karel Veliký, který požadoval, aby se libeček pěstoval v každé královské zahradě. A kdo by se tomu divil! Vždyť dokonale ochutí nejen polévky a vývary, ale i omáčky. Nepohrdnou jím však ani brambory, pomazánky a zeleninová jídla. Co ale s ním, když už listy usychají, což je na podzim normální a nevyhnutelné?

Poklad v zemi ukrytý

Věděli jste, že nejúčinnější léčivou částí zmíněné rostliny bývá kořen? Tak si ho vykopejte! Jakmile ho získáte, nasekejte ho a usušte. Tento prostředek lze následně využít třeba do bylinných čajů a směsí. Ptáte-li se na jeho účinky, není jich zrovna málo. Protože je močopudný, přichází vhod zejména při ledvinových potížích a otocích. Zároveň čistí a detoxikuje krev, podporuje činnost oběhové soustavy a velice prospívá osobám se srdečními nemocemi nebo revmatismem. Co dalšího může nabídnout?

Záruka zdraví i vášnivého večera

O libečku je známo, že rozpouští žlučové kameny a posiluje nejen obranyschopnost, ale i nervovou soustavu. Své léčivé služby nabízí i ženám s nepravidelnou menstruací. Málokdo ví, že funguje také jako přírodní afrodisiakum, tudíž s ním v případě unaveného libida rozhodně nešetřete. Pokud libečkový kořen jemně roztlučete a smícháte s trochou oleje, získáte přípravek likvidující pigmentové skvrny.

Zdroje: www.rxlist.com, www.healthbenefitstimes.com