„Tofu ničí deštný prales“ – tuhle větu jste asi všichni slyšeli nebo četli. Důvodem je to, že sója se pěstuje hlavně v Brazílii, kde se kácejí deštné pralesy, aby se uvolnilo místo pro obrovské plochy pěstované pro sójové monokultury. Protože je známo, že tofu se skládá ze sóji, což je jídlo, které je oblíbené zejména u vegetariánů a veganů, jsou to obvykle lidé z těchto skupin, koho okolí tímto názorem konfrontuje.

Obvykle si ani neuvědomujeme, kolik potravin a produktů, které denně používáme, obsahuje sóju. A přestože se sója také u nás těší oblibě, stále kolem ní panují četné předsudky.

Co je to vlastně sója?

Sójové boby stejně jako hrách nebo čočka patří mezi luštěniny. Jelikož je rostlina tropického a subtropického původu, má ráda zejména vysoké teploty a potřebuje hodně vody. Teprve díky novým šlechtěním je možné rostlinu pěstovat i v mírnějších klimatických pásmech. Sója může dorůst až do výšky 80 cm. Tvoří 3–5 cm dlouhé lusky se 2–3 fazolemi, které mohou být bílé, žluté, zelené, hnědé, fialové nebo černé v závislosti na odrůdě.

Přesto se sója od ostatních luštěnin liší, s dvojnásobným obsahem bílkovin oproti čočce nebo hrachu je skutečnou proteinovou bombou. Malé fazole jsou také bohaté na nasycené mastné kyseliny, vlákninu, vápník, kyselinu listovou, selen a obsahují důležité minerály jako hořčík, mangan, železo a zinek.

K čemu přesně se sója používá?

Sója se používá především jako krmivo pro hospodářská zvířata, jako jsou prasata nebo drůbež. Obsah tuku v sójových bobech se odděluje v tzv. olejových mlýnech a zpracovává na oleje. Zůstává hmota sójového šrotu, který se díky svému složení aminokyselin považuje za krmivo zvláště bohaté na bílkoviny.

Sójové boby se také používají jako surovina a základní materiál pro řadu potravin. Sójové produkty ve formě nápojů, jogurtů, tofu, tempehu nebo zpracovaných náhražek jsou oblíbené zejména mezi vegany a vegetariány. 

Nekončí ale jen na našich talířích, vyskytuje se ve zhruba 30 000 průmyslově a technicky vyráběných produktech. Sójový olej se nachází v kosmetice, lékařských produktech, lacích a barvách. Používá se však také jako surovina pro výrobu bionafty.

Zatímco sója se pro přímou spotřebu vyrábí téměř výhradně v EU, většina sóji použité k získání sójového lecitinu pochází – stejně jako ta, která se používá jako krmivo – z USA, Brazílie a Argentiny.

Závažná negativa

V producentských zemích se pěstují téměř výhradně geneticky modifikované odrůdy sóji, které tvoří téměř 80 % celosvětové produkce sóji, které jsou odolné vůči pesticidu glyfosát. Jsou tedy schopny přežít, zatímco všechny ostatní rostliny, které přijdou do kontaktu s přípravkem na ochranu plodin, zemřou. S plevelem se bojuje, ale důsledky pro úrodnost půdy a biologickou rozmanitost jsou fatální.

Z ekonomického hlediska je export sójových bobů významným zdrojem příjmů pro země jako Brazílie nebo Argentina. Jen málo z toho se však dostane k lidem v pěstitelských oblastech.

Zdroj: www.fairlis.de/post/soja/, www.cs.wikipedia.org/wiki/Sója_(rod)