Začněme definicemi. Body mass nebo body mass index poskytuje informaci o tom, zda má člověk podváhu, normální váhu nebo nadváhu. BMI 25 a více se považuje za nadváhu, obezita začíná u BMI 30 (1). Ale čísla sama o sobě nejsou ten problém – je to naše komplexní chování. Právě toto chování způsobuje problémy stále více lidem. 

Příjem potravy a spotřeba energie

V současnosti už je to více než 20 let, kdy čísla o obezitě nepřetržitě rostou. S dalekosáhlými účinky. Lidé s nadváhou trpí psychosociálními důsledky, jako je sociální diskriminace a také snížená kvalita života a sebeúcta. Biologické následky jsou ještě závažnější. Obezita přispívá k různým onemocněním. Stručně řečeno, obezita snižuje délku života (2). 

K obezitě dochází, když „nesouhlasí příjem potravy a spotřeba energie“. Už se nemusíme fyzicky namáhat, abychom získali chleba, maso nebo sladkosti. Proč tedy jíme více, než potřebujeme? Odpovědný je mozek.  

Rovnováha mezi hladem a sytostí

Existují dva typy stravovacího chování. Homeostatické stravovací chování vytváří rovnováhu mezi hladem a sytostí a udržuje tělesnou hmotnost. V ideálním případě přestaneme jíst, když mechanické a chemické podněty z trávicího traktu signalizují mozku, že žaludek je plný a v obsahu je dostatek glukózy, aminokyselin a tuků. Zjednodušeně řečeno, inzulin pochází ze slinivky břišní, neuropeptidy ze sliznice tenkého střeva a leptin z tukových buněk nebo adipocytů. Tyto signální látky regulují, jak se substráty využijí, tím, že se vážou na receptory v jejich cílových buňkách a způsobují tam metabolické procesy. Čím více inzulínu a leptinu, tím je člověk plnější. Takže být plný a cítit se plný jsou dvě různé věci (3).

Požitkáři v nás

Svou roli ve stravovacím chování a sytosti hraje i v posledních letech hodně diskutovaný mikrobiom. Malí bakteriální pomocníci v nás dostávají svůj díl potravy a poskytují nám látky, které bychom si sami nedokázali vyrobit. Vylučují také látky, které modifikují chování. 

Do cesty se nám tak staví druhý typ stravovacího chování. Hédonistické stravovací chování je mnohem komplikovanější a odkazuje na naučenou složku lidského stravovacího chování. Interaguje s dalšími procesy v mozku, jako je odměna a emoce. Výsledkem je, že hédonistický systém, který se na homeostáze vůbec nepodílí, může homeostatický systém ovládat. Vůně, očekávání, dokonce i představa vašeho oblíbeného jídla může maskovat procesy sytosti.

Jak najít rovnováhu

Jak se můžete vypořádat s tak složitým, emocionálně řízeným systémem? Příčiny obezity pramenící ze změněných mozkových procesů ale diety neřeší. Diety jsou v každodenním životě dlouhodobě proveditelné jen zřídka a nutkání organismu upadnout zpět do starých vzorců chování je extrémně silné. Ideální váhu si udrží pouze ten, kdo trvale změní své stravovací návyky a životní styl. K tomu může přispět nutriční poradenství, stejně jako behaviorální terapie, medikamentózní terapie, a ve vážných případech dokonce i chirurgická opatření. 

Zdroj: (1) www.cs.wikipedia.org/wiki/Index_tělesné_hmotnosti, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK459357/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK555906/, názory autora