Ve střevním mikrobiomu to vážně žije. Obývá ho asi 100 bilionů bakterií o přibližné váze dvou kilogramů, proto je považován za naprosto samostatný orgán (1). Tělo začne „programovat“ už v okamžiku, kdy se člověk narodí a klíčovou roli v aspektech zdraví hraje po celý život.

Sonda tam, kam nevidíme

Střevní bakterie pomáhají rozkládat určité komplexní sacharidy a vlákninu. Jako vedlejší produkty vyrábějí mastné kyseliny s krátkým řetězcem – velmi důležitou živinu. Poskytují také enzymy nezbytné k syntéze některých vitaminů, a to včetně B1, B9, B12 a K. Zároveň trénují imunitní systém, aby uměl včas rozpoznat hrozbu, přičemž do určité míry řídí i nervový a endokrinní systém (2). Od mikrobiomu se proto odvíjí trávení, obranyschopnost, nálada, chování, kognitivní funkce, ukládání tuků, náchylnost k zánětlivým stavům, a dokonce i reakce organismu na užívání léků. Je tedy potřeba, aby v něm panovala harmonická atmosféra. Bohužel to není tak jednoduché.

Své dělá jídlo, vzduch i sex

Kromě rodinných genů, znečištění životního prostředí, konzumované stravy a hygienických podmínek mikrobiom reaguje také na chronický stres, zvyšující se věk a úroveň fyzické aktivity (3). Na seznam faktorů nedávno přibyl i další, který překvapuje ve všech směrech. Jde totiž o sexuálního partnera! Tvrdí to alespoň američtí vědci z Coloradské univerzity, kteří se opírají o výmluvné poznatky své studie (4). Ta byla sice provedena na hlodavcích, ale u lidí to prý funguje dost podobně, myslí si vědci. Ti zjistili, že myši, které přenosem dostaly stolice od mužů provozujících anální styk, mají jiné mikrobiomy než ty, jejichž dárci preferují styk vaginální. Druh sexu a partner, jež se na erotických hrátkách podílí, prý může tímto způsobem ovlivňovat náš imunitní systém. Zda je to dobře, nebo naopak špatně, to se musí ještě přezkoumat.

Zdroje: (1) www.provenprobiotics.co/20-gut-facts-for-the-first-20-days-of-2020/, (2) www.clevelandclinic.org/health/body/25201-gut-microbiome, (3) www.nutritionsource.hsph.harvard.edu/microbiome/, (4) www.journals.plos.org/plospathogens/article?id=10.1371/journal.ppat.1007611