Červená řepa je skutečnou zeleninovou stálicí, protože patří mezi nejdéle kultivované plodiny v historii lidstva. Už v dávných dobách starověkých civilizací ji Egypťané, Řekové a Římané využívali nejen jako potravinu, ale i zázračný léčivý prostředek. Původní odrůdy byly pěstovány převážně pro své listy, postupem času se však začal cenit i kořen. V dnešní době zažívá řepa renesanci díky vědeckým objevům o jejích zdravotních benefitech, a to zejména ve formě šťávy. Nedali byste si doušek?

Klidně s tím na sporák!

Tak samozřejmě, že v tomto chladném období jsou v kurzu hlavně čaje, punče, svařáky, cidery, kakaové speciality a horké čokolády, které zahřejí. I tenhle červený elixír však můžete pít „zatepla“! Smíchejte 200 ml čerstvé řepné šťávy se 100 ml vody, přidejte špetku zázvoru, případně citronovou šťávu a med podle chuti. Směs jemně zahřívejte na střední teplotu, aniž byste ji přivedli k varu, aby se zachovaly veškeré cenné živiny. Následně stačí přelít do hrnku a můžete si vychutnat sice netradiční, ale výjimečně prospěšné zimní občerstvení. Zde jsou jeho hlavní přednosti.

Optimalizace tlaku a prevence diabetu

Červená řepa je známá svými pozitivními účinky, především pak zásluhou dusičnanů, které se v těle mění na oxid dusnatý. Ten rozšiřuje cévy, usnadňuje průtok krve a snižuje krevní tlak, což potvrzují i odborné studie (1). Navíc obsahuje protizánětlivé betalainy předcházející revmatoidní artritidě, srdečním chorobám i diabetu (2).

Ochrana před anémií a lepší vytrvalost

Z řepného nápoje načerpáte i pořádnou dávku železa, s jehož pomocí se vyhnete anémii, která se projevuje únavou, závratěmi a dušností. Díky vitaminům A a B6 navíc stimuluje činnost jater a tlumí oxidační stres, zatímco podporuje detoxikaci (3). Sportovci jistě ocení i jeho schopnost zvýšit vytrvalost, efektivitu cvičení a následnou regeneraci (4).

Zdroje: (1) www.pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4288952/, (2) www.pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4425174/, (3) www.medicalnewstoday.com/articles/324898#liver-health, (4) www.pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5295087/