Čím prospívá

Z rebarbory náš organismus čerpá řadu živin. Obsahuje vitaminy skupiny B (především niacin, kyselinu listovou a kyselinu pantotenovou), je zdrojem hořčíku, fosforu, železa, jódu, draslíku a manganu.

Rebarbora na sebe váže tuk a je účinná v boji s nadváhou, detoxikuje organismus, je močopudná a podporuje metabolismus.

Pomáhá při ochablosti střev a zácpě (působí jako přírodní projímadlo), posiluje krvetvorbu, pokožku i vlasy, aktivuje energii buněk.

Může škodit?

Látkou, která dělá rebarboru potenciálně nebezpečnou, je kyselina šťavelová. Některé studie uvádějí, že tato kyselina přímo v těle narušuje rovnováhu vápníku a ten se díky tomu z těla vylučuje. Díky obsahu kyseliny šťavelové by si rebarboru měli odpustit lidé trpící na revma, dnu nebo choroby močového měchýře a lidé mající problémy se žaludečními kyselinami nebo ledvinami. Nedoporučuje se ani podávání malým dětem nebo těhotným či kojícím ženám.

Rebarbora má svou sezonu pouze krátce, řapíky se sbírají pouze do poloviny července. Od konce šestého měsíce totiž v rebarboře prudce stoupá podíl kyseliny šťavelové a stává se tak nebezpečnou pro konzumaci.

Při sklizni a koupi myslíme na to, že se jí jen řapíky, nikdy ne listy, které jsou bohaté na kyselinu šťavelovou od počátku.

O zralosti rebarbory nerozhoduje výrazně červená barva řapíků, to záleží na odrůdě. I ty nazelenalé bývají již vhodné k dalším úpravám.

Jak zpracovat rebarboru?

Z rebarbory se musí před další úpravou oloupat vláknitá slupka, kterou jednoduše stáhneme ostřejším nožem. Rebarbora se obvykle upravuje tepelně, v některých zdrojích se uvádí, že se neměla jíst syrová a častěji než 2–3krát týdně.

Rebarbora se díky své nakyslé chuti báječně snoubí se sladkými těsty v podobě buchet a koláčů. Výborná je ale také v omáčce k masu nebo zapečená s kozím sýrem. Rebarboru také můžeme zavařit jako džem.