Adventní věnec je součástí katolické tradice. Existují důkazy o germánských národech, které dávaly svíčky na věnce v chladných a temných prosincových dnech jako znamení naděje a vyhlídek na teplé počasí a víc slunečního svitu.

Jen dekorace? Ani náhodou!

Ve Skandinávii zase lidé během zimy zapalovali svíčky do tvaru kruhu a modlili se, aby slunce prodloužilo den a obnovilo teplo. I když všechny tyto rituály předků vypovídají o tom, že svíčky a kruh byly a jsou klíčové, skutečný původ adventního věnce je ve skutečnosti nejistý. Ví se akorát, že křesťané tuto tradici přijali za svoji v dobách středověku. Jednalo se o první formální zmínku o kulatém věnci, který měl „mapovat“ dny do Vánoc. Ostatně jeho symbolika je úchvatná. Každý jednotlivý komponent má svoje místo.

Není větvička jako větvička

Borovice, cesmína nebo tis představují nesmrtelnost, cedr zase uzdravení. Pichlavé listy a jehličí připomínají trnovou korunu. Kruh věnce, který nemá začátek ani konec, je spojován s věčností Boha a nesmrtelností duše. Jakékoli šišky, ořechy, sušené ovoce, kterými je „advenťák“ ozdoben, symbolizuje život a vzkříšení. Všechny části pohromadě se dají vyložit jako věčný život. A co ony čtyři svíčky?

Čtyři týdny do adventu, pochopitelně. Křesťanská tradice udává, že každý týden, tedy jedna svíčka, představuje jeden tisíc let od dob Adama a Evy po narození Spasitele. A dokonce i barva svíček je důležitá. Tři svíčky by měly být fialové a jedna růžová.

Vyjádření díků i pokory

Fialová je modlitba, pokání a připravené oběti, růžová, svítící na třetí neděli, představuje radost a naději. Některé modernější zvyky zahrnují i bílou svíčku umístěnou uprostřed věnce. Ta má zastupovat Krista a svítit na Štědrý den. Další tradice zase hovoří o tom, že tři fialové a jedna růžová svíčka se mohou nahradit čtyřmi bílými, které mají svítit po celou dobu vánočních svátků. Je zajímavé, kolik podob takový adventní věnec může mít… Z čeho ho děláte vy?