Klíčový by měl být větší důraz na užitkovou vodu, recyklace šedých vod či plošné sledování spotřeby v reálném čase pomocí moderních technologií. Některé připravované projekty v Česku přitom ukazují, že úspory vody mohou být ještě výraznější. Počítají například s vytvořením lokálního koloběhu vody v rámci jedné městské části.

Větší důraz na užitkovou vodu

Průměrná denní spotřeba vody se v posledních letech pohybuje lehce pod 90 litry na člověka. Podle odborníků je to výrazně méně než na přelomu tisíciletí. „Důvodem klesající spotřeby vody je především její cena, v současnosti jsme zhruba na trojnásobku ceny oproti začátku tisíciletí. Na druhou stranu i když se průměrná spotřeba v posledních letech ustálila, vidíme v tomto směru stále velké rezervy. Díky moderním technologiím je možné celkovou spotřebu vody do budoucna snížit i o čtvrtinu. Existují zároveň příklady, kde finální úspora může dosáhnout i výrazně vyšších hodnot,“ uvedl generální ředitel společnosti Enbra Karel Vlach

Statistiky spotřebované vody se týkají té pitné. Podle odhadů zhruba čtvrtina z celkového množství proteče rovnou do kanálu, člověk ji totiž spotřebuje na splachování toalety. Okolo třetiny celkové spotřeby pak padne na sprchování a další osobní hygienu, třetí nejvyšší podíl pak připadá na praní prádla. Jedním z řešení přitom může být podle odborníků větší důraz na využití užitkové vody namísto pitné.

„Podle našich odhadů je v ideálních podmínkách možné nahradit až padesát procent celé spotřeby pitné vody tou užitkovou. Jejím zdrojem mohou být podzemní vody či vsakované srážky. Do celkových úspor lze zahrnout hned několik činností. V prvé řadě je to zejména splachování WC, které má na celkovou výši spotřeby velký vliv. Kromě něj lze užitkovou vodu využít ale také na praní prádla, úklidové práce a zalévání zahrady. V případě čtyřčlenné rodiny to může znamenat denní úsporu i sto padesát litrů pitné vody denně. V létě pak i vzhledem k intenzivnějšímu zalévání zahrady i více,“ řekl Jan Bárta z Centra pasivního domu.

Opětovné využití šedé vody

Užitková voda však nemusí pocházet pouze ze srážek, lze ji totiž v některých případech vytvořit i z té odpadní. Ta se v základu dělí na černou a šedou. Do první skupiny se řadí zejména odpad z toalet či kuchyňských drtičů. Jako šedou vodu lze pak označit tu, která byla použitá v kuchyni, myčce, pračce a zejména pak při osobní hygieně ve vaně či sprše. Právě odtud přitom podle odhadů pochází zhruba tři čtvrtiny šedé vody. Konkrétně odpadní voda z hygieny se pak označuje jako lehká šedá voda, je totiž nejméně hygienicky zatížená a lze ji tak nejjednodušeji vyčistit. Při opětovném využití lehké šedé vody z osobní hygieny lze ušetřit okolo třetiny celé spotřeby pitné vody.

„Čištění je možné různými způsoby. Mezi ty nejprogresivnější z hlediska celkových dopadů na životní prostředí lze zařadit například kombinaci mechanického filtru ve formě síta a zároveň biofiltru umístěného v zemi. Takto vyčištěná voda může být následně zasáknutá do podzemních vod a připravená k dalšímu využití. Řešení postavené na tomto principu aktuálně plánujeme ve čtvrti Líchy v jihomoravských Židlochovicích. Našim cílem je i díky dalším komplexním opatřením dosažení úspory padesát procent pitné vody spotřebované na území a padesát procent odpadní vody odváděné z území. To by mělo vést k vytvoření lokálního koloběhu vody uvnitř celé čtvrti,“ naznačil míru dalších úspor vody Karel Plotěný z odborné skupiny Odvodňování urbanizovaných území Asociace pro vodu ČR.

Retenční nádrže na povrchu i pod zemí

Způsobů, kde užitkovou vodu shromažďovat, případně odkud ji následně čerpat, může být hned několik. Poměrně standardní variantou je využití studny. Pro ty, kteří nepreferují její hloubení, nicméně existují i alternativy v podobě retenčních nádrží. U těch, které se nacházejí na povrchu, lze volit z několika variant. Například vsakovací nádrže vznikají modelováním terénu přímo na povrchu, jsou schopné přitom zadržet velké množství srážkové vody.

Retenční nádrž je ovšem možné umístit také pod zem, kam jsou nasměrovány svody okapů ze střechy či jiných ploch. Takto shromážděnou vodu je pak pomocí čerpadla možné využít ke zmíněné zálivce zahrady či ke splachování. Umístění pod zemí díky minimálnímu přístupu vzduchu a absenci slunečního záření navíc znamená, že se voda kazí méně než v nadzemní retenční nádrži.

Chytré vodoměry

Dalším ze způsobů, jak zabránit vysoké spotřebě vody a postupně pomoci k jejímu snížení jsou vodoměry vybavené moderními technologiemi, přesněji připojené k takzvanému Internetu věcí. Člověk díky tomu nemá přehled o své spotřebě jen jednou za rok jako doposud, ale prakticky v reálném čase. „Díky tomu může spotřebu regulovat průběžně a sledovat, jak se mění například s pořízením nových spotřebičů, a na tato zjištění průběžně reagovat. Odhadujeme, že u lidí, kteří náklady za spotřebu vody považují za zásadní, může tato technologie snížit výdaje – a tedy i spotřebu – až o patnáct procent,“ uvedl Karel Vlach.

Podle něj však tato technologie ještě výrazněji může zasáhnout zejména do fungování obcí a jejich hospodaření s vodou. Díky sledování spotřeby v reálném čase je možné monitorovat, zda v některých částech nejsou odběry vody výrazně vyšší a jestli neporušují například zákaz napouštění bazénů v období sucha. Podle Vlacha lze tuto výhodu přenést i například do velkých průmyslových firem či bytových domů. Pokud v nich dojde k úniku vody, lze tento problém registrovat mnohem dříve než až ve chvíli, kdy dojde v důsledku úniku například ke škodě na majetku.