Paní Mariko, přesně tak to bylo, souhlasím …..

Souhlasím s Vámi paní Mariko. Nevím, o jakých že babičkách tento článek je?? Moje babička se narodila v roce 1892. Snídala bílou kávu, do které se nadrolil chleba nakrájený na kousky. Ale nejdřív musela zatopit v kamnech. Pak poběhat po domácích zvířatech - slepice a další drůbež, prase, králíci, kočka, pes. A pak práce kolem domácnosti a zahrady. Moje maminka se narodila v roce 1940, celý život od svých 16 let po vyučení těžce pracovala. Byla velice inteligentní, ale bohužel se narodila do rodiny, která na nějaké studium žen nebyla. Nejdříve pracovala ve fabrice, kde se začínalo v 6 h (jako ve většině továren), později v zemědělském družstvu, tam se stávalo na 4 h ranní. Když jsem nastoupila do továrny jako vedoucí, tak ani tam ženy moc času snídani nevěnovaly. Většina žen dojížděla za prací z vesnice, ženy vstávaly často o 4 h ranní, běžely na autobus a tak jejich první jídlo byla většinou až dopolední svačina o přestávce - nejčastěji chleba nebo rohlík něčím namazaný, často to byl tavený sýr. Vločky se u nás v rodině začaly konzumovat až v podstatě po revoluci, do té doby určitě ani jako kaše nějak pravidelně ne. Ani bábovka se běžně k snídani nejedla. Čtení novin k snídani možná leda tak o víkednu. Ale je třeba připomenout, že ještě do 60. let se chodilo do práce a děti do školy i v sobotu.