Na začátek je třeba říci, že svému zdraví jste pravděpodobně neublížili – v alternativních výrobcích (lidově řečeno prostě náhražkách) je namísto mléčné složky obsažen rostlinný tuk. Jistě, především u některých zahraničních produktů může být jeho kvalita o něco nižší, ale sám o sobě škodlivý není. Větší pozornost u těchto výrobků věnujte přidaným látkám, tedy nejrůznějším „éčkům“ apod. Děti by měly konzumovat spíše „opravdové“ mléčné výrobky – jsou pro ně nenahraditelným zdrojem vápníku.

Kreativní výrobci

Česká legislativa jasně stanoví, že výrobci alternativního mléčného sortimentu nesmějí na obalu použít slovo „sýr“ či „máslo“. A tak se na pultech supermarketů objevují výrobky, které sice v názvu tyto termíny nemají, jsou ovšem pojmenovány výrazem, který je v našich myslích spjatý s „pravými“ mléčnými produkty. Můžeme se tak setkat s nejrůznějšími „taveňáky“, „smažáky“, „máslíčky“ (ta musela být nakonec přejmenována), „tavené plátky“ apod.

Pokud si tedy chcete koupit „opravdový“ sýr (nebo máslo), měl by být právě název výrobku prvním pomocným vodítkem. Produkty, které obsahují mléčnou složku, se tím totiž většinou pochlubí. Nejste-li si jistí, zkontrolujte složení výrobku – jestliže v něm najdete rostlinný tuk, držíte v ruce „náhražku“. Problémy mohou nastat u dovážených produktů. Některé země složení na etiketách nevyžadují. V takovém případě by vám mohla pomoci cena výrobku – alternativy mléčných výrobků jsou většinou o něco levnější než skutečné mléčné produkty. (Čtěte také: Celozrnné, bílé, vícezrnné... Jak si vybrat to správné pečivo?)

Vlastní regálový štítek

S odlišením mléčných výrobků od náhražek vám ze zákona musí pomoci i obchodník. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby byly tyto skupiny produktů jasně odděleny, ale tak je tomu pouze v drtivé menšině obchodů. Legislativa nicméně vyžaduje, aby byl každý nemléčný výrobek označen regálovým štítkem s textem „alternativní mléčný výrobek“, „alternativní mléčný sortiment“ nebo „výrobek obsahující rostlinný tuk“ apod. V řadě super- či hypermarketů však musíte mít skoro lupu, abyste toto označení našli...

U sýrů a másel je situace ještě poměrně jednoduchá – právě kvůli tomu, že svůj původ v podstatě přiznávají hned v názvu. Pokud si však kupujete například šlehačku ve spreji, určitě si její složení na etiketě ověřte. Termín šlehačka totiž už české zákony nijak nedefinují, a tak si pod tímto názvem můžete domů odnést výrobek, který mléko nebo smetanu nikdy neviděl. (Čtěte také: Pitný režim a dieta. Kterým nápojům se vyhnout?)

Určitě jíte jogurt?

Věděli jste, že ovocný jogurt je český vynález? V roce 1933 přidali v Radlické mlékárně na Smíchově na povrch bílého jogurtu jahodovou marmeládu. Ta měla splnit dvě funkce – zabránit brzkému plesnivění jogurtu a zmírnit jeho nakyslou chuť. Nápad se ukázal jako velmi šťastný, mlékárna si jej nechala patentovat a licence prodávala doma i v zahraničí. Kdyby však tehdejší mlékaři ochutnali to, co se často pod názvem jogurt prodává dnes, nejspíš by se nestačili divit.

Až do začátku 90. let se pod označením jogurt směly prodávat pouze produkty, které byly vyrobeny z mléčné kultury, sušiny a tuku. Dnes je legislativa mnohem volnější, a tak je spotřebitel odkázán opět na luštění etiket. Na nich se pak může dovědět, že údajně bílý jogurt obsahuje bramborový škrob nebo želatinu, případně že jahodový jogurt je zcela bez jahod (obarvený řepnou šťávou, zahuštěný škrobem, kousky „jahod“ jsou ve skutečnosti obarvená a ochucená jablečná dřeň).

Na každou surovinu je zkrátka možné najít náhražku. A zase platí – takovým „jogurtem“ si neuškodíte, s největší pravděpodobností za něj zaplatíte méně, nicméně si zas tak moc nepochutnáte, a pokud kupujete jogurty pro děti, měli byste se těmto výrobkům vyhnout. (Čtěte také: Jste posedlí hubnutím? Nezhubnete...)