Nutriční věda je krásná věc a analytická chemie také, ovšem málokdo si uvědomuje, že téměř jakákoli potravina má potenciál být na minerály bohatou, ovšem jedině v případě že roste/je získávána na úrodné bohaté půdě. A tu aby člověk u nás v polích řepky a kukuřice pohledal... Lidé se také vyhýbají našim tradičním potravinám, které by řadu minerálních deficitů napravily: červené maso (hlavně vývary z kostí a vnitřnosti) pro zinek a železo, máslo (výborný zdroj jódu a selenu), mléko (nejlepší zdroj vápníku, ať si o máku tvrdí kdo chce co chce, vápník v něm je obtížněji stravitelný) a výborným zdrojem mnohých minerálů jsou nerafinované soli a dobře uvařená kvalitní zelenina, která byla pěstována přirozeným způsobem na úrodné půdě. V současnosti je taková všeobecná tendence propagovat rostlinné potraviny. Jsou úžasné, dobré a určitě zdraví přínosné, ale jejich stravitelnost a tedy i asimilace minerálů jsou pro naše všežravá trávicí ústrojí výzvou. Zajímavý je též pohled některých alternativních autorů, kteří tvrdí, že k asimilaci minerálů z potravy jsou potřebné vitamíny rozpustné v tucích. Průkopníkem této teze je doktor W. A. Price, píši o něm zde: http://emilie-lvovska.webnode.cz/l/co-vi-vas-zubar-o-zdravi/

Hlídám si složení každého výrobků, který si kupuji, protože se stravuje podle pravidel dělené stravy a tak je to nutné.*1*

zajímavý článek