Spánek. Věřili byste tomu, že v peřinách strávíte zhruba třetinu svého života? To ale pořád ještě nemusí znamenat, že o nočním odpočinku bezpečně víte všechno. Které „pyžamové“ mýty dodnes kolují světem a nemají s pravdou pranic společného? Podívejme se na zoubek těm největším, abyste měli jasno!

Chrápání je sice obtěžující, ale neškodné

Krajně rušivý zvuk vibrací pocházející z dýchacího ústrojí je častým důvodem oddělených partnerských ložnic. Jenže pozor, taková banalita, jak se mnozí domnívají, to určitě není. Chrápání totiž může být vizitkou spánkové apnoe, což je stav, při němž dochází k zástavám dechu i na několik vteřin. Dle názoru odborníků takový „výpadek“ nesmírně zatěžuje celý kardiovaskulární systém a nahrává rozvoji mnoha srdečních chorob. Pokud tedy tímto způsobem po nocích „koncertujete“ vy nebo někdo z vašich blízkých, je vhodná návštěva lékaře. Ten vám vysvětlí možnosti nápravy pomocí speciálních ústních přístrojů, popřípadě doporučí chirurgický zákrok k otevření dýchacích cest.

Film funguje jako ukolébavka

Každý večer si v televizi pustíte „něco na usnutí“? Pak se nesmíte divit, že jste ještě o půlnoci naprosto bdělí a bloumáte po bytě. Umělé osvětlení, ať je jakékoliv, brání produkci melatoninu. Čistě pro vysvětlení, to je hormon zodpovědný za ospalost, tudíž pokud ho máte nedostatek, může to být důvod, proč se vám nedaří zabrat. Vypněte všechny světelné elementy, a to včetně lampiček, počítače a chytrého telefonu, rázem to bude o něčem jiném!

Alkohol že zlepšuje spánek? To sotva

Metla lidstva skutečně navozuje malátnost, ovšem nenechte se zmást, neboť jde pouze o chvilkový efekt. Ve finále totiž narušuje celý odpočinkový cyklus tím, že zvyšuje tepovou frekvenci zhruba o devět tepů za minutu, což drží nervový systém v jakési pohotovosti. Konzumace alkoholu rovněž oddaluje REM fázi spánku, která je pro organismus naprosto klíčová. Nechte si tedy na večerní sklenku raději zajít chuť, je to pro vaše dobro…

Zívání jako známka únavy

Skoro každý rok se objeví nová studie, která tvrdí, že odhalila pravou příčinu zívání. Pravda je ale taková, že se dodnes s jistotou neví, co za nutkáním otevřít ústa vlastně stojí. Někteří lékaři se domnívají, že je to přirozené ochlazování přehřátého mozku. Jiní v tom vidí okysličování krve či „protažení“ hrdla, jež pomáhá při polykání. Každopádně jsou to všechno pouhé teorie, takže si na odhalení „zívací záhady“ musíme ještě počkat.