Wintergreen, tedy rostlina s vědeckým názvem Gaultheria procumbens, je lidově známá jako čajovník nebo kobylka. S její pomocí si můžete působivě zkrášlit zimní truhlík, který efektně ozdobí každé okno. Málokdo však ví, že libavka není jen na ozdobu.

Obsahuje chemickou látku zvanou metyl salicylát. Ten má mátovou chuť, a co víc, je chemicky velmi podobný aspirinu. Proto již domorodí Američané používali tuto odolnou rostlinu proti bolesti jako přirozené analgetikum. Spolehnout se na ni lze v případě bolesti hlavy, těla i žaludku. Zároveň mírní příznaky nachlazení a chřipky, tlumí horečku, artritidu a bolestivé klouby (revmatismus), úspěchy slaví i při léčbě dny, menstruačních křečí či trávicích problémů (například plynatosti). Jak tento zázrak užívat?

Aby se uvolnil metyl salicylát z částí této rostliny, musí se ohřát v teplé vodě. Proto jsou listy a bobule často používány coby bylinkové čaje. Listy se však také zpracovávají k přípravě mastí. Co se týče esenciálního oleje z této rostliny, tak ten bývá extrahován parní destilací, nebo vzniká namočením listů v alkoholu. Ty pak se pak nechávají uležet po dobu jednoho měsíce nebo i více.

Wintergreen versus spearmint

Mnoho lidí namítá, že libavka poléhavá (wintergrenn) je velmi podobná mátě klasnaté. Ačkoli jsou si tyto příchutě velmi blízké, wintergreen se liší původem. Pochází ze Severní Ameriky, zatímco spearmint má domov v Evropě a Asii. Navíc pouze jeden jedna rostlina z těchto dvou jmenovaných má mrazuvzdorné bobule. Ano, je to libavka. Nutno však dodat, že přestože tato bylinka má mnoho působivých výhod, může také vést k různým vedlejším účinkům, jako je například otok, podráždění, kopřivka a různé další alergické reakce (zejména u osob alergických na aspirin).

Velké dávky mohou být pro dospělé toxické, ovšem i malé množství vykazuje toxicitu, a to vůči dětem. Nakonec byste neměla tuto bylinu užívat v těhotenství a ani při kojení, protože i v těchto případech mívá libavka negativní dopad na zdraví.