V posledních letech se hodně mluví o oxidačním stresu, který negativně ovlivňuje lidské zdraví. Někdo však tvrdí, že mu někdy naopak prospívá! Tak jak je to?
Oxidační stres je nerovnováha volných radikálů a antioxidantů v těle, což může vést k poškození buněk a tkání. Oxidační stres přitom přirozeně hraje roli v procesu stárnutí. Velké množství vědeckých důkazů naznačuje, že ten dlouhodobý se podílí na řadě chronických stavů a zdravotních potíží od rakoviny a diabetu až po srdeční onemocnění. Jak k tomu dochází?
Nepříznivé okolnosti
Buňky těla produkují volné radikály během normálních metabolických procesů. Tyto buňky však také produkují antioxidanty, které uvedené volné radikály neutralizují. Obecně je tělo schopno udržet rovnováhu mezi antioxidanty a volnými radikály. Jenže stačí málo a křehká harmonie je narušena. K oxidačnímu stresu a nadměrné tvorbě volných radikálů přispívá několik faktorů, mezi které patří špatná strava, stres či vystavení se záření a znečištěnému prostředí.
Přirozená imunitní reakce těla pak může dočasně vyvolat oxidační stres. Tento typ stresu způsobuje mírný zánět, se kterým si však obranyschopnost poradí. Na druhou stranu, nekontrolovaný oxidační stres může urychlit proces stárnutí a přispívá k rozvoji několika zdravotních potíží. Cílem je tedy zásobit organismus antioxidanty.
Neutralizační účinek antioxidantů pomáhá chránit tělo před oxidačním stresem. Proto se soustřeďte hlavně na příjem vitaminů A, C a E. Třeba takové čerstvé jahody jsou v tomhle směru k nezaplacení, stejně jako jiné „fresh“ ovoce a zelenina. Obojí jmenované poskytuje mnoho nezbytných antioxidantů ve formě vitaminů a minerálů, které si tělo nemůže samo vytvořit. A co když si na oxidační stres nedáte pozor?
Dopady, za které vás lékař nepochválí
Účinky oxidačního stresu se liší a nejsou vždy škodlivé. Dokonce mohou mít i příznivé a regulační účinky na tělo. Takové cvičení zvyšuje tvorbu volných radikálů, což způsobuje dočasný oxidační stres ve svalech. Volné radikály vzniklé během fyzické aktivity však regulují růst tkáně a stimulují produkci antioxidantů. Tady tedy problém nehrozí. Sluší se však uvést, že co se týče dlouhodobého oxidačního stresu, tak ten poškozuje buňky těla, proteiny a DNA. To bohužel přispívá ke stárnutí, vzniku chronického zánětu či infekce.
Za normálních okolností zánět zmizí poté, co imunitní systém chybu opraví, nicméně, oxidační stres může vyvolat zánětlivou odezvu, která zase stres podpoří, čímž se vytváří bludný kruh. Účinky oxidačního stresu pak v takových případech přispívají k několika neurodegenerativním stavům, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, mužská neplodnost, cukrovka nebo třeba astma.
Sledujte nás na sociálních sítích:
