Za příčiny tinitu lékaři považují neurologické potíže, vystavení sluchu hlasité hudbě, vedlejší účinky užívání léků, zranění uší, krku nebo hlavy. Mezi hlavní problémy se ale řadí i degenerace ušních kůstek nebo stárnutí. Izraelští vědci však apelují, že tím výčet spouštěčů ještě nekončí.

Nezbytný pro vývoj centrální nervové soustavy

Vědci, jejichž studii publikoval časopis American Journal of Otolaryngology, hlásají, že tinitus má souvislost s nedostatkem vitaminu B12, proto pacientům trpící tímto onemocněním doporučují doplňkovou léčbu postavenou právě na přísunu „bé dvanáctky“.

Podle jejich zjištění je vitamin B12 potřebný k produkci myelinu, ochranného a izolačního obalu obklopujícího nervy. Nedostatek vitaminu B12 způsobuje zhoršení komunikace mezi jednotlivými nervy a celkově přispívá k rozvoji tinitu. Kde ho hledat? Maso, losos, treska, vejce a mléčné výrobky patří k bohatým zdrojům.

Jak přežít?

Trpíte-li na hučení v uších, nevystavujte se výbušným zvukům (třeba střelbě) a uši si pravidelně čistěte. Hromadění ušního mazu utlumuje vnímání zvuků a způsobuje ono nežádoucí zvonění a pískání. Počítejte také s tím, že při nachlazení nebo chřipce se váš stav může zhoršit, neboť nosní průchod nabobtná, což vede ke zvýšenému tlaku v těchto partiích. Ve výsledku sluch následkem tohoto jevu dostává pěkně zabrat.

Kromě B12 se v praxi osvědčuje i konzumace hořčíku. Vědci zjistili, že příjem potravin s vysokým obsahem uvedeného minerálu, jako jsou ořechy (mandle, kešu), semena, banány, avokádo, špenát, hořká čokoláda, tmavě zelená listová zelenina a další dobroty může pomoci kontrolovat sílu „vyzvánění“ v uších. A co je pozoruhodné, tak se v tomhle směru uplatňuje i černá káva. Prý stimuluje centrální nervový systém, čímž blahodárně ovlivňuje výskyt tinitu.

Pomoc z rostlinné říše

Z bylin je skvělá ginkgo biloba, ale také ashwagandha (vitánie snodárná) a čaj ze semen pískavice. Semínka se nechají louhovat v horké vodě po dobu 10 minut. Při dlouhodobém užívání krotí nepříjemné zvuky tam, kde je nikdo nechce slyšet.

Zdroje: www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23909117/