Nejdříve jeden, pak dva, pak tři, pak čtyři a najednou je sáček prázdný. Jen málokdo z nás dokáže sníst jen pár bramborových lupínků, nebo půl sáčku, pak ho zavřít a vložit zpět do skříně. Většina z nás naopak jakmile začne s chroupáním, přestane až tehdy, když zmizí v ústech i ten poslední malý drobeček. Protože čipsy, stejně jako jiné mastné potraviny, mají návykový potenciál. To je zkrátka dokázaný fakt. Ale proč?

Když prostě nejde přestat

Odpovědí je „vzorec potravinové závislosti“. Ten se týká určitého složení živin v potravinách, přesněji řečeno poměru sacharidů k tukům. Z experimentů se zvířaty je již známo, že určitá směs těchto dvou složek může vyvolat potravinovou závislost. Tento krmný vzorec má podobný účinek i na člověka. Vzorec potravinové závislosti vzniká takto: pokud se potravina skládá z poloviny tuku a asi jedné třetiny sacharidů (neboli 50:35), pak tato potravina v mozku aktivuje centrum odměny. Výsledkem logicky je, že po „odměně“ toužíme více a více.

Jak udržet svoji závislost na čipsech pod kontrolou

Je známo, že tuk je nosičem chuti a sacharidy poskytují energii. Zda to samo o sobě představuje návykový potenciál, je ale sporné. Přestože krysy v laboratorním experimentu jedly mnohem více krmiva se speciálním složení než obvykle, téměř o třetinu více, jakmile dostaly bramborové lupínky, nebylo možné je v konzumaci zastavit. Podobně „nenažraně“ se zvířata vrhla na další potraviny, jako jsou arašídy, sladkosti nebo čokoláda. Kromě složení potravin hrají roli i další faktory, jako je konzistence, vůně, ale také koření a samozřejmě sůl.

Jak tedy udržet „nenažranost“ v mezích? Nejezte žádné potenciálně návykové potraviny – hranolky, čipsy, čokoládu a podobně - přímo z pytlíku. Nejlepší je nasypat je do misky a nejlepší je zvolit raději menší velikost. Pak vypadá plnější, takže můžete svůj mozek oklamat, abyste tuku nesnědli příliš mnoho.

Zdroj: názory autora, Ernährung: Süchtig nach Essen - Spektrum der Wissenschaft, Darum machen Chips und Schokolade süchtig - DER SPIEGEL