V práci vás to poslední dobou vůbec nebaví ani nenaplňuje? Je možné to změnit. A ne, nejde o řešení v podobě okamžité výpovědi a nalezení nového místa. Existuje mnohem jednodušší východisko! Je zelené, roste v květináči a vyžaduje vodu. Hádáte správně – jde o rostliny!

Síla zelené zóny

Dle názoru některých vědců máme vrozenou potřebu být spojení s přírodou, čemuž se říká biofilie. Ovšem úměrně k tomu, jak se zvyšuje hustota zabydlování, pracovní doba i délka dojíždění, se nám snižuje čas, který v přírodě a přirozeném prostředí trávíme. To má negativní dopad na naši psychickou pohodu, což se odráží i v zaměstnání. I když je náš harmonogram ale přeplněný nejrůznějšími povinnostmi, stejně si kousek zeleně můžeme „ukrást“. Stačí mít okolo sebe pár rostoucích dekorací!

Obnova pohody i pozornosti

To, jak velký vliv příroda má, prokázala třeba studie zveřejněná v magazínu The Journal of Environmental Psychology. Její autoři rozdělili zúčastněné dobrovolníky do dvou skupin, přičemž první měla 40 sekund hledět na louku a druhá na betonovou střechu. Následně se ukázalo, že i tento krátký záblesk stačil k tomu, aby mozek pozorovatelů trávy přešel do uvolněnějšího a klidnějšího režimu. Ti, kteří sledovali palouček, vykazovali také lepší pozornost a pozor – dokonce i zdravější hodnoty krevního tlaku. Z těchto důvodů tedy odborníci doporučují, abychom si do pracovního prostředí umístili buď živé rostliny, nebo alespoň jejich obrázky a fotografie. Tohle prý dokáže omezit i vaši nemocnost!

Zaručená prevence neschopnosti?

Na tento pozoruhodný jev poukázala zase jiná studie, jejíž poznatky si 10 procentní nepřítomnost zaměstnanců vysvětlují kancelářským designem bez přírodních prvků a nedostatkem denního světla. Systematicky rozmístěné květiny podle tohoto výzkumu také posilují produktivitu a celkovou spokojenost na pracovišti. Co z toho plyne? Vyrazte do nejbližšího květinářství a pár zelených harmonizátorů psychiky si pořiďte. Tahle investice se vám mnohonásobně vrátí!

Zdroje: www.phys.org, www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0272494495900012?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc, www.psycnet.apa.org/record/2014-30837-001