Podle historických pramenů se zelený čaj pije už více než pět tisíc let. A to vznikl úplně náhodou! Jeho neplánované objevení se připisuje čínskému císaři Šen-nungovi, kterému údajně při ohřívání vody omylem spadly do kotlíku i lístky čajovníku. Když už jsme u těch omylů, i první čajový sáček vlastně vznikl velkým nedopatřením. Má ho na svědomí newyorský obchodník Thomas Sullivan, který se v roce 1904 rozhodl, že v zájmu finančních úspor nebude posílat vzorky čaje v kovových dózách, ale zašité v kousku textilie. Překvapení zákazníci nevěděli, co s nimi, tak je zkusili vyvařit ve vodě. A ejhle, ono se to ujalo!

Fascinující účinky

Stačilo tedy málo a zelený čaj vůbec existovat nemusel. Byla by to ale velká škoda, protože jeho schopnosti vědce nepřestávají fascinovat. Doposud se zjistilo třeba to, že zrychluje činnost metabolismu, podporuje spalování kalorií, omezuje rozvoj některých typů rakoviny a chrání mozek před demencí i Alzheimerovou chorobou. Zároveň „léčí“ zkažený dech, reguluje hladinu cukru v krvi a usměrňuje škodlivý cholesterol, proto představuje prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Jenže přes to všechno je zde jedno zásadní negativum. Některým lidem bývá po konzumaci zeleného čaje nedobře a stěžují si na nevolnost a divný pocit v žaludku. To se děje proč?

Taniny pomáhají i škodí

Třísloviny neboli taniny jsou sekundární metabolity rostlin patřící do skupiny polyfenolických látek. Je pravdou, že mají pozitivní zdravotní účinky, ale jejich příliš koncentrované množství může uškodit. Je-li zelený čaj louhován delší dobu, taniny se stávají ještě silnější a zvyšují produkci žaludečních kyselin, proto vyvolávají zmíněné potíže. Zejména pak v případě, že je člověk konzumuje nalačno. Zkuste tedy zelený čaj louhovat jen krátce a před jeho pitím se raději trochu najezte. Je to prý ta nejlepší prevence.

Zdroje: www.journals.physiology.org/doi/full/10.1152/ajpregu.00832.2005?url_ver=Z39.88-2003&rfr_id=ori:rid:crossref.org&rfr_dat=cr_pub%3dpubmed, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19437116/, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/15350981/, www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3459493/, www.academic.oup.com/ajcn/article/98/2/340/4577179, www.cochranelibrary.com/cdsr/doi/10.1002/14651858.CD009934.pub2/full