Bez ohledu na to, jak neatraktivně se vodnatá tekutina na jogurtu tváří, bývá vedlejším a bezpečným produktem procesu výroby, který vám nikterak neublíží. Ona nažloutlá voda je ve skutečnosti syrovátka, vodnatá složka mléka bohatá na bílkoviny. Jogurtu dává měkčí, řidší konzistenci, a to je naprosto v pořádku.

Proč se to děje?

Když jogurt chvíli nerušeně sedí, začne se syrovátka přirozeně oddělovat. Nahoře, tedy pod víčkem, se shromažďuje z toho důvodu, že je lehčí než samotný jogurt. S největší pravděpodobností získáte zbytky tekutiny z běžného (čti: neřeckého) jogurtu, který neobsahuje přidané stabilizátory nebo zahušťovadla (jako je guarová guma, želatina, pektin nebo karagenan). Vzhledem k tomu, že řecký jogurt byl již pasírován, aby byl ultrahustý, obsahuje syrovátky o něco méně. Stabilizační nebo zahušťovací přísady pak zabraňují separaci syrovátky.

Důvod, proč syrovátka nepatří do dřezu

Vzhledem k tomu, že syrovátka pochází z jogurtu, nejjednodušší věc, kterou můžete udělat, je vmíchat ji zpět. Díky tomu může být konzistence jogurtu trochu řidší, to ale ničemu nevadí, ba naopak. Syrovátka patří k přírodním bílkovinám, jak již bylo uvedeno. Během posledního desetiletí se právě syrovátková bílkovina stala nejpoužívanější bílkovinou pro naprostou většinu doplňků stravy určených pro nejrůznější účely.

Syrovátka má vysokou biologickou dostupnost a pomáhá s pocitem sytosti. Také patří k zásobárnám minerálů, jmenovitě vápníku, draslíku, fosforu, mědi a zinku, těm sekundují prospěšná probiotika, která se nacházejí v tužší části jogurtu. Jistá studie zároveň prokázala, že suplementace syrovátkových bílkovin zlepšuje metabolismus bílkovin v celém těle a regeneraci výkonu po odporovém cvičení (1).

Vyndejte formičky na led

Pakliže svůj jogurt potřebujete k přípravě omáčky a chcete, aby jeho konzistence přece jen byla o trochu hustší, můžete syrovátku zmrazit ve formách na led a jednotlivé kostky postupně přidávat třeba do smoothie. Získáte tak trochu bílkovin navíc – nejen po cvičení.

Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5537849/, názor autora