Kdo si ho může dovolit, ten by mu měl jít naproti, jak to jenom jde. Řeč je o odpoledním šlofíku, jehož vedlejší účinky dalece přesahují vytoužený chvilkový odpočinek a dobití baterek. Co na něm odborníci vidí a proč si ho dávat denně?

Relaxační medicína se skrytým působením

Tohle poobědové podřimování vážně není jenom pro malé děti, doporučuje se i dospělým. A jak! K jeho výhodám patří třeba zlepšení paměti, větší následná produktivita, zmírnění stresu, podpora kreativního myšlení i normalizace krevního tlaku (1). Chcete si tyto benefity pojistit, a ještě se vzbudit s pocitem totální vitální svěžesti? Vypijte před ulehnutím kávu, na dně šálku máte záruku.

Všechno má svůj čas

Jistě vás napadá, co je tohle za nesmyslnou radu. Vždyť se ozývá ze všech stran, že černé zlato spánku doslova odporuje a představuje jeho úhlavního nepřítele a sabotéra. Ale klid, než se jeho složení naplno projeví, budete už pomalu otevírat oči. „Obsažený kofein se v těle metabolizuje zhruba za půl hodiny, proto ve chvíli probouzení přináší onu vítanou vzpruhu, která přichází v ten pravý čas,“ překvapuje americký spánkový odborník James Wilson (2). Vzhledem k tomu, že optimální délka zdřímnutí je dle expertních výzkumů (3) něco kolem 20 minut, má tenhle fígl skutečně opodstatnění. I moderní věda se s tímhle tvrzením ztotožňuje, a to ve všech bodech.

Nová éra odpočinku  

Také studie (4) z roku prokázala, že šlofík bezprostředně po konzumaci kávy zlepšuje schopnost mozku přijímat kofein. Za pokus to stojí, nemyslíte? To nejhorší, co se může stát, je, že nic závratného nezaznamenáte. „Je důležité si uvědomit, že preference každého jedince jsou individuální. Kofeinový spánek si někdo oblíbí, zatímco u druhého nebude fungovat,“ dodává výše jmenovaný spánkový specialista James Wilson.

Zdroje: (1) www.webmd.com/a-to-z-guides/ss/slideshow-health-benefits-of-napping, (2) www.nypost.com/2024/04/08/lifestyle/surprising-reason-you-should-drink-coffee-before-a-nap-sleep-expert/, (3) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21075238/, (4) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20164566/