Věc, která činí lékořici tak zajímavou (kromě její skvělé chuti), je to, že byla oblíbená již ve středověku a používala se nejen k výrobě cukrovinek, ale také v lékařství. Své popularitě se těšila u mnohých významných osobností historie, včetně Alexandra Velikého, krále Tuta a Napoleona Bonaparta. Jen o málokteré cukrovince můžeme tvrdit, že byly součástí tak velké části historie naší planety! 

Několik zajímavostí o této oblíbené bylince

Slovo lékořice je odvozeno z řečtiny a znamená „sladký kořen“.

Pokud byste na lékořici narazili ve volné přírodě, byla by vysoká asi 1,5 m a měla by malé fialové a modré květy.

Glycyrrhizin, který lékořici dodává její sladkou chuť, je 50krát sladší než cukr!

Některé z nejoblíbenějších bonbónů s příchutí lékořice jsou ve skutečnosti ochucené anýzem, který chutná podobně.

Svou lásku k lékořici můžete oslavit každý rok během Národního dne lékořice 12. dubna.

Z historického hlediska

Lékořice byla známá a oblíbená již mezi starověkými Egypťany. Používala se jako lék, přidávala se do nápojů a byla dokonce nalezena v hrobce slavného faraona krále Tutanchamona! V Anglii se zmínka o lékořici datuje již do 16. století. Údajně ji sem dovezli dominikánští mnichové. Lékořici miloval i slavný francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte, který jedl jí tolik, že mu zčernaly zuby! Alexandr Veliký zase lékořicí vybavoval své vojsko, aby ji žvýkali, pokud byli bez vody a měli žízeň.

Z lékařského hlediska

Lékořice je stále považována za přínosnou v léčení. Lékořice údajně může pomoci zabránit růstu rakoviny na buněčné úrovni. Zatím se v této oblasti provádějí další klinické studie a výzkumy, ale pomyslete, jaký by to byl nádherný svět, kdybyste mohli mlsat lahodnou lékořici, a ještě s její pomoci vyzrát nad rakovinou! Lékořice působí také příznivě na sliznici žaludku. Hojí žaludeční a dvanáctníkové vředy. Je rovněž skvělým pomocníkem při nachlazení. Vyvolává totiž zvýšenou sekreci hlenu v dýchacích cestách a výrazně tak usnadňuje jeho odkašlávání. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum (působí močopudně), ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, má naopak antidiuretické účinky. Při dlouhodobé konzumaci zvyšuje krevní tlak, proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje (výjimkou je dlouhodobé užívání při Addisonově chorobě).

Slavný pendrek

Naše povídání o lékořici zakončíme nejvíce populární cukrovinou vyráběnou z lékořice: pendrekem. Dětmi milovaná cukrovinka je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Za studena je hmota křehká, zatepla se mění na ohebnou a tažnou. Při troše šikovnosti se dá pendrek vyrobit i v domácích podmínkách. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku.  Poté se povaří v měděném kotli, až roztok nabude hnědočerné  barvy a zhoustne. Před ztuhnutím se tekutina slije do nádob. Vzniknou velmi tvrdé bloky surové lékořice, které se při úderu lámou. Pro výrobu cukrovinek se surová lékořice ředí horkou vodou, protože obsah glycyrrhizinu (je 50x sladší než řepný cukr) je příliš vysoký a výsledná chuť by byla nepříjemně přeslazená. Tekutá lékořice se pak nalévá do různých forem zakroucených copů a dalších tvarů.

Zdroje: candyfunhouse.ca/blogs , ireceptar.cz, názor autora