Jednotlivé druhy pepře se totiž od sebe výrazně liší nejen barvou, ale také intenzitou a chuťovým profilem, díky čemuž dodají každému pokrmu jinou specifickou chuť. Tak schválně: vzpomeňte si na šťavnatý steak v omáčce ze zeleného pepře, růžové kuličky pepře na carpacciu z tuňáka nebo bílý pepř v bešamelové omáčce… už víte o čem je řeč? Dobrá, nyní se blíže podíváme na to, jak jednotlivé druhy pepře rozlišit, a proč byste jim měli dát šanci i ve vaší kuchyni.

Druhy pepře

Jako základ si uveďme běžně se vyskytující trio černého, ​​bílého a zeleného pepře, které pochází ze stejné kvetoucí rostliny (liány), pouze s tím rozdílem, že se sklízí v různých fázích růstu. Jedná se tedy o stejný druh pepře, ovšem s jinou chutí a vlastnostmi. Ostatní druhy pepře pak pocházejí z jiných rostlin.

Černý pepř

Mletý černý pepř je bezesporu jedno z nejznámějších koření na světě, a dá se říci, že je všudypřítomné. Ne všechny kuličky černého pepře jsou však stejné, vzhledem k tomu, že se pěstují v různých oblastech, od Sarawacku (Malajsie) po Talamancu (Ekvádor), a tudíž disponují různými vlastnostmi v závislosti na tom, kde byly pěstovány.

Bílý pepř

Bílý pepř jsou ve skutečnosti kuličky černého pepře s odstraněným vnějším obalem, pomocí procesu namáčení. Zbylé bílé vnitřní zrnko se pak znovu usuší. Kuličky bílého pepře mají intenzivnější chuť než pepř černý, se zemitými podtóny. Ideální pro použití v bílých omáčkách, suflé, bramborové kaši apod.

Zelený pepř

Zelený pepř se vyrábí z nevyzrálých ještě plně zelených bobulí, a vyznačuje se svou jemnou ovocnou chutí. Nejčastěji se s ním setkáte v nakládané formě, vzhledem k tomu, že se v sušené formě poměrně brzy kazí, proto je potřeba jej spotřebovat rychle.  

Růžový pepř

Jemná zrnka růžového pepře ve skutečnosti vůbec pepřem nejsou, jedná se o téměř zralé bobule stromu Schinus terebinthifolius (Pepřovec brazilský) z Jižní Ameriky. Mezi mlýnky s pepřem je v regálu v obchodě nenajdete, protože díky své křehkosti a jemnosti se růžový pepř používá vcelku (případně lehce rozdrcený v moždíři) a nejlépe se hodí do salátů nebo do hotových jídel, kde je žádoucí jejich sladce ostrá a jemná chuť (např. mořské plody a lehčí omáčky).

Sečuánský pepř

Sečuánský pepř je velmi běžné koření v indické, čínské, tibetské, nepálské a thajské kuchyni. Jedná se o koření z rodu Zanthoxylum (konkrétně žlutodřev peprný = Zanthoxylum piperitum), a ve skutečnosti je úzce spjato s citrusovými plody, spíše než s typickými kuličkami černého pepře, jak lidé obvykle předpokládají.

Při vaření se používá celá slupka či skořápka obklopující semena, do kořenících směsí se pak obvykle používá prášek z rozemletého sečuánského pepře. Jeho chuť je štiplavá, mírně citrusová, při vyšším množství na jazyku lehce brní a znecitlivuje.

Pepř dlouhý

Tato neobvykle vypadající zrnka pepře lze snadno identifikovat podle jejich neobvyklého tvaru (šedočerné 2–3 cm dlouhé šišky, které připomínají jehnědy). Rostou na tropické liánovité rostlině z čeledi Piperaceae od Himálaje po jižní Indii.

Dlouhý pepř má podobnou chuť jako černý, je však o trochu mírnější a nasládlý (je však stejně ostrý).

Využijete jej k ochucení masa (hovězí, skopové, jehněčí, kuřecí), do zeleninových pokrmů polévek a omáček, k nakládání apod.

Zdroje: www.finedininglovers.com/article/6-types-peppercorns-worth-knowing, www.pofikoreni.cz