Japonci, jejichž tradiční strava většinou obsahuje bílou rýži, patří k nejdéle žijícím lidem na planetě. Jak to, že oni se dožívají tak vysokého věku, zatímco ostatní podléhají infarktům či rakovině? Všechno začíná u stravy, a nejspíš i tady platí, že není rýže jako rýže.

Bílá rýže není nic jiného než mletá rýže s plevami, otrubami a klíčky. Tento proces mění chuť a vzhled rýže, čímž prodlužuje její trvanlivost. Po mletí uvedené potraviny, která má původ v tropických oblastech Afriky, Asie a Austrálie, obvykle ještě přichází leštění. Zpracovaná a rafinovaná rýže však není žádné terno.

Riziko diabetu

Studie ukazují, že jedinci, kteří konzumují bílou rýži nejméně pětkrát týdně, mají o 20 % vyšší pravděpodobnost vzniku diabetu typu 2. Největší nevýhodou by v tomto případě mohlo být strmé zvýšení hladin glukózy v krvi. Bílá rýže má také vyšší glykemický index, což riziko diabetu taktéž zvyšuje. Studie dospěly k závěru, že nahrazení bílé rýže celozrnnými sacharidy (včetně hnědé rýže) může být jednou ze strategií snížení rizika tohoto onemocnění.

Metabolický syndrom

Korejská studie poukazuje na to, že příznivci bílé rýže mohou být vystaveni vyššímu riziku metabolického syndromu. To platí zejména v případě postmenopauzálních žen, které zároveň tíhnou k centrální obezitě. Některé vědecké práce zároveň varují, že se v rýžových otrubách hromadí arzén, což je těžký kov, který se přirozeně vyskytuje v životním prostředí. Jeho nadměrný příjem však může způsobit rakovinu.

Přírůstek hmotnosti

Ukázalo se, že jídelníček postavený převážně na bílé rýži zvyšuje míru obezity. Na druhou se stranu se tato potravina doporučuje při onemocnění žaludku nebo průjmech. To proto, že má nízký obsah vlákniny a pomáhá při zpevňování stolice. Obecně platí, že je snazší ji strávit, takže ji mají v oblibě hlavně pacienti s Crohnovou chorobou, zánětlivým onemocněním střev a ulcerózní kolitidou. S nízkým obsahem vlákniny se snižuje zátěž trávicího traktu a umožňuje jeho odpočinek a zotavení.

Podle odborníků tak platí, že bílá rýže není v omezeném množství špatná. Měla by se však konzumovat jednou za týden nebo dva. Budete se tím řídit, nebo vědecké práce nevezmete na zřetel?

Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5818041/