Jste na koupališti a z bazénu se k vám šíří pronikavý zápach chloru. Jste spokojeni a říkáte si, že voda je nyní dostatečně čistá. Jenže pravda je jiná! Zkazí vám náladu přítomnost močoviny?
Také si myslíte, že chlor přece ničí choroboplodné zárodky, takže vás či vaše děti spolehlivě ochrání před infekcemi? Uklidní vás už jen to, že je pořádně cítit? Pak zpozorněte! V čisté vodě by totiž neměl být téměř rozeznatelný. Štiplavý pach vzniká až tehdy, když si bazén někdo splete s toaletou, nebo se před vstupem do něj neosprchuje!
Špatná hygiena
Chlor skutečně slouží k likvidování škodlivých mikroorganismů ve vodě, ale normálně není téměř cítit. Ten typický odér, jaký znáte z veřejných plováren či z letních koupališť, se rozvine až tehdy, když se dezinfekční chemikálie spojí s jinou látkou – s močí. Do bazénu se z velké části dostane přímo, prostřednictvím koupajících se dětí a dospělých, kteří jsou líní dojít si na toaletu.
Vodu však znečišťují i ti, kteří se před koupáním neosprchují. Složka moči, močovina, se totiž nevylučuje jen přes močový měchýř, ale i pocením přes povrch těla, tedy přes kůži. Urea je přirozená součást zdravé pokožky. Pamatujte si, že 40 neosprchovaných lidí v bazénu se rovná 1 člověku, který se do něj vymočí! Říkáte si, že když mohou ostatní, i ve vašem případě se nic moc hrozného nestane? Omyl! Čím je koncentrace moči vyšší, tím jsou vodní radovánky nebezpečnější!
Toxické sloučeniny
Čeho byste se však měli bát, není moč jako taková. Ta je ve chvíli, kdy opouští lidské tělo, v podstatě sterilní a není tak původcem různých onemocnění. Problém tedy není v moči samotné, ale v toxických látkách, které vznikají, když se smíchá s chemikáliemi používanými k ošetřování bazénové vody (včetně chloru).
V jedné klinické studii autoři promíchali kyselinu močovou s chlorem a zjistili, že při této reakci vznikají dva produkty: chlorkyan (CNCl) a trichloramin (NCl3). Chlorkyan se navíc řadí mezi bojové chemické látky a je známý svými toxickými účinky na plíce, srdce a centrální nervový systém. Naopak trichloramin je spojován s poškozením plic. Chlor tak docela není bez viny.
Přesné dávkování
V podstatě je to látka, jež se již dlouho používá k dezinfekci vody, mimo jiné na veřejných koupalištích. Kolik chloru může nebo musí voda obsahovat, určují hygienické normy. Množství závisí na několika faktorech, mezi které patří kvalita vody, počet koupajících se osob, výkon čisticího zařízení, teplota okolí i intenzita slunečních paprsků. Chemikálie se totiž vlivem intenzivnějšího UV záření rychleji odpaří a musí se znovu doplnit. Kdysi se chloru používalo přehnané množství, protože dávky se odhadovaly „od oka“. Dnes jsou však zařízení na čištění vody na vysoké úrovni, takže chlor lze dávkovat mnohem přesněji.
Sledujte nás na sociálních sítích:
