Pokud se právě teď cítíte pod psa, nemusí být důvodem špatné počasí. Může vám chybět nesmírně důležitý hořčík. Které signály jeho nedostatku byste neměli ignorovat?
Hořčík je jedním z hlavních minerálů, elektrolytů, které naše tělo potřebuje v relativně velkém množství. Najít se dá v mnoha živočišných a rostlinných zdrojích a také v pitné vodě. Na druhou stranu vysoce zpracované potraviny, které tvoří většinu západní stravy, jej mají nedostatek, a proto se hořčík nedostávají ani strávníkům. Ke ztrátám také dochází v důsledku určitých zdravotních stavů, kupříkladu chronického alkoholismu, Crohnovy choroby či celiakie. Jak poznáte, že ho máte málo?
Únava jako jeden z příznaků
Unavenost je jedním z prvních příznaků nedostatku hořčíku. Hořčík totiž hraje klíčovou roli při přeměňování jídla na energii. K neustálé únavě často přistupuje i slabost. Následkem nízkého příjmu hořčíku může dojít k poklesu hladiny draslíku ve svalových buňkách, což vede k stavu hypokalémie.
Chuť na nic a křeče
Dalším důsledkem hořčíkové chudoby může být ztráta chuti k jídlu. Některí lidé se mohou setkat i s nevolností nebo zvracením. Hořčíkový deficit může způsobit také svalové křeče, necitlivost končetin a jiných částí těla, brnění a křečovité záchvaty. Hořčík rovněž hraje roli při regulaci krevního tlaku, jelikož uvolňuje cévy a tím jej snižuje. Pokud se u vás objeví náhlý vzestup krevního tlaku, může za tím být právě nedostatek tohoto důležitého minerálu.
Kolik?
Jaké množství hořčíku byste měli denně přijmout? Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým přijímat denně 400–420 mg hořčíku. Tento minerál lze získat například z listové zelené zeleniny, ořechů, semen, celozrnných výrobků, pšeničných klíčků, avokáda a fazolí.
Nicméně, pokud je hořčík konzumován ve formě doplňků stravy nebo léků, je důležité, aby jeho množství nepřekročilo doporučenou horní hranici a to v případě, pokud to není doporučeno poskytovatelem zdravotní péče. Nadměrná konzumace hořčíku může totiž vést k nežádoucím vedlejším účinkům jako jsou křeče nebo průjem.
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6316205/
Sledujte nás na sociálních sítích: