Nejrůznější odborné studie prokázaly, že děti, jejichž oba rodiče trpí nadváhou, mají 80% pravděpodobnost, že půjdou v jejich stopách. Pokud je obézní jeden z rodičů, pak se tato pravděpodobnost pohybuje okolo 40 %, a nemá-li problémy s nadváhou ani otec, ani matka, nebude je mít s 90% pravděpodobností ani jejich potomek.

Jak je vidět, určité predispozice k nadváze či obezitě po rodičích máme, genetika tu však nehraje zas až tak velkou roli. To, co nám rodiče předali, nejsou „špatné geny“, ale nesprávné návyky v oblasti stravování a pohybu. A s těmi se rozhodně dá pracovat. Navíc – příčina obezity nikdy nespočívá v jediném důvodu, takže vymlouvat se jen na nadváhu „v rodině“ je zbytečné.

Jako od maminky...

Jste z domova zvyklí, že oběd začíná polévkou, v neděli je pak ještě korunován nějakou sladkostí v podobě poctivého domácího koláče, alespoň pětkrát týdně je na talíři kus masa (v neděli nejlépe vepřové se zelím a knedlíky), večeře se vaří teplé (pokud venku nejsou 30stupňová vedra), jahody se jedí se smetanou, v obýváku je na stolku vždy připraveno něco „malého“ k zakousnutí k televizi a tak dále? A protože vaše maminka to tak dělala, naprosto bezmyšlenkovitě jste její zvyky přejala? (Než tuto myšlenku striktně odmítnete, protože vy přeci neděláte nic stejně jako vaše matka, zamyslete se, jestli náhodou svému dítěti zcela automaticky nepředáváte podobný životní styl.) Pak možná právě tady bude pověstný zakopaný pes.

Bez změny stylu to nepůjde

Řešením jak předávání sklonům k nadváze v rodině zabrzdit, je tedy změna životního stylu. A když to neudělali vaši rodiče, udělejte to vy. Nejenže tím prospějete sobě, ale hlavně zachráníte své dítě před onou smutnou statistikou, citovanou v začátku článku (pravda, asi to budete mít těžší než vaši předci, protože dnešní děti nejsou zrovna fandy pohybu a vzhledem k existenci a oblíbenosti televize a počítačů se ani nelze divit, takže se hlavně zpočátku nesetkáte s úplným nadšením, ale věřte, že jednou vám vaše dcera/váš syn poděkuje).

Zapojte celou rodinu

Začněte vařit lehká jídla s nižším obsahem kalorií (pozor ale na vyváženost, především u dětí – zdraví jim zkazit jistě nechcete (pár užitečných rad a tipů najdete v článku Máte doma tlouštíka? Poradíme vám, co s tím), jezděte na kole, choďte po horách, pořiďte si kolečkové brusle nebo si udělejte radost návštěvou aquaparku (v létě stačí obyčejný rybník). Možná brzy zjistíte, že zaklínadlo „špeky máme bohužel v rodině, s tím nic nenadělám“ neplatí.

Co mají opravdu na svědomí geny

Poměrně nedávno objevili vědci takzvaný OB gen, který je odpovědný za tvorbu hormonu leptin. Ten je produkován tukovými buňkami a reguluje v našem mozku určitá centra, která jsou odpovědná za náš pocit nasycenosti či chuti k jídlu. Jestliže obsah tuku v buňkách poklesne, produkce leptinu začíná a ustává teprve v době, kdy se obsah tuku opět vrátí k normálu. Jestliže však tento gen (nebo receptory v našem mozku) přestanou správně fungovat, může dojít k nekontrolovatelnému přejídání, a tím pádem i přibírání na váze.

Další oblastí, na niž se genetici v současné době v souvislosti s obezitou zaměřují, je zkoumání lipoproteinové lipázy, tedy enzymu, který ovlivňuje shromažďování tuku z krevního řečiště a jeho transportu do buněk. Některé výzkumy totiž naznačují, že organismus lidí se zvýšenou aktivitou tohoto enzymu má větší tendenci k hromadění tuku.

Navíc v začátcích hubnutí zvýší gen, ovlivňující produkci lipoproteinové lipázy svou aktivitu, takže enzym se bude snažit uložit každý kousek tuku v těle (proto řada diet, při nichž hladovíte, nefunguje nebo nemá díky jojo-efektu žádné dlouhodobé výsledky).

Pokud tedy navzdory zdravé stravě a dostatku pohybu dlouhodobě nehubnete, měli byste se poradit s odborníkem – je totiž jistá možnost, že vám shodit přebytečné kilogramy brání něco v organismu.